Příběh o tom, kterak Nechápač k e-cigaretě přišel.

Kapitola první: Úvod

Ježto Nechápač zjistil, že správný blog neobsahuje kolikrát nic jiného, než myšlenky a názory svých autorů (jinými slovy informační hodnota článků a objem objektivních faktů nulanulanic), se rozhodnul napsat též článek o aktuálním tématu, ventilovat svoje světonázory, přispět národu svou košatou moudrostí a vůbec nic přitom nezměnit.
Elektronická cigareta. Je to zvláštní, protože Nechápací měla dlouholetou, přímo až perverzní zálibu v lakynách, již plná krabka smutně smrdí v kabelce docela dlouho, a nikdo o ně nemá zájem. I vágusové z Sherwoodu se vám totiž začnou s vyhejbat, když vás vidí, že kouříte propisku.
Obejdeme historii e-cigaret, je to zlej čínskej patent a současnost je taková, že západní imperialisti z toho serou magi v rodinnym balení, protože tabákovej průmysl přichází vo ty nejlepší esa z řad konzumentů. A Apple jistě taky, zvažuje žalobu na všechny výrobce příchutí likvidů, jejichž Apple flavour vůbec nechutná jako tablet. Co se týče Čecholandu, kde jsme všeobecně o dva tři roky pozadu, elektronická cigareta je pro širší veřejnost spíš mýtus. Pokud si chce Čech pořídit elektronickou cigaretu, logicky zamíří do trafiky, kde maj přece cigaret spoustu a tam brzo zjistí, že maj hovno, hovno je ke všemu pekelně drahý, a tak se na pořizování hovna vysere a odejde s krabkou lámaček, jako vždycky. Na rovinu: Nechápač by si tohle dobrovolně nepořídil. Však to vzal osud do rukou kdo jiný, než Kachénka a zakoupila dvě écgíga za symbolickou cenu 666,- a jednu z toho věnovala právě Nechápačce.
"Na, to je tvoje."
"To je divný."
A od tý doby jí nedala z ruky.

Kapitola druhá: Stať

Tahle podivná trubička je mnohem jednodušší zařízení, než si Nechápač myslel. Vždycky viděl nějakýho ékuřáka, jak to šroubuje, dobíjí, dolejvá sajrajty, šroubuje znova, že to je prostě zbytečný zlo. Je to velice jednoduchá konstrukce, Nechápači trvalo pouhý týden, aby mu správná sestava součástek nedělala potíže! Takže, co to vlastně je:
Všechny écíga potřebujou:
Baterku: v rozsahu od 180mAh (čti miliampérhodinvoe) do 1300mAh. Normální baterka jak od telefonu. Žádný abrakadabra se nekoná, je mi líto, však povinná součástka každý écigarety.
Nabíječku: Patří k baterce, prostě jako Aštar k Šeranovi.
Likvidy: aneb sajrajt, co se do toho leje. Tekutej tabák, co nemusí chutnat jako tabák a může být i zcela bez nikotinu. Spoustě lidí, kteří tvrdí, že nikdo neví, co je to za sračky, a že to je horší než normální cigáro, posílám ze Severu trojtýho fakáče se šlehačkou, protože se vo těchle látkách učili v chemii už na základce, a jsou bezproblémů odbouratelný v lidskym těle. Mnohem líp odbouratelný, než třeba Grónskej salát z Teska. Fakt.
Vršek écíga:
možnost jedna/ Kartomizér + atomizér: Do kartomizéru se strčí atomizér. Likvid se tam píchá pomocí nějaký tenký trubičky, třeba injekční stříkačky. Ale pozor, ať vám to nevyčóruje babička a netvrdí, že si pícháte kodein. Atomizér vodejde za tři tejdny, za 70,- k mání v každém dobrém hračkářství. Kartomizér je jenom pouzdro, s tim se neděje nic.
možnost dvě/ Echomizér: věčný estét Nechápač to viděl a řek, že to chce. Protože se mu líbil. Prostě protože proto. Je to průhledná, barevná baňka, kam se likvid dolejvá rovnou ze zásobníku, je to pohodlný, vypadá to hezky, dýmá to hodně a dobře.

Go go, Power Rangers.

Anatomii bychom probrali, nyní si probereme styk. Obchodní styk. Jak k tomu přijít?
Nechápač si dost oblíbil stánek Marion v Paládku, je tam hrozně milá slečna se smyslem pro humor a mořem trpělivosti. Nechápačova první návštěva tam probíhala asi takle:
"Dobrý den, já sem dostala-- ech--*štrachá v batohu*"
"Dobrý den,"
"Écigáro-- jen ho najdu-- a vůbec nevim, co s tim. Jo nabíječku k tomu potřebuju."
"Jasný, nabíječky sou jenom jako USB za yy,- nebo i do zásuvky za xx,-." Nechápač furt hrabe, slečna pobaveně povzbuzuje.
Ajťák Nechápač v akci, se chtěl přesvědčit, zda-li je nabíječka kompatibilní s jeho écígem. Slečna ochotně plugnula do svého lapťopu... tři pikosekundy napětí... a byla! Sláva.
"Hmm... tyhlety lahvičky (likvidy), že bych si nějakou koupila?"
Po čtvrthodině vybírání se rozhodnul, ale to ještě netušil, že ho čeká rozhodování o obsahu nikotinu. Takže pro tip pro začínáky: Vemte svojí oblíbenou krabku, vynásobte uvedený obsah nikotinu počtem cigár, co denně vytopíte, a vualá. Nechápač dal krabku lakyn za den 0,8mg.20=16mg.
Když už Nechápací skoro odcházela, všimla si barevných baněk (echomizérů) a začalo nový vysvětlování. Tak teda odešla ještě s echomizérem.

Kapitola třetí: Závěr

Tenhle článek vypadá docela jako obchodní sdělení, co? Je to sranda, ale většina ékuřáků, co znám, si nepořídila écígo po svý vlastní vlastní ose, a byli obdarováni. Sou teď šťastný, že můžou kouřit doma v obejváku, na záchodě i v posteli, nemusej hledat zapalovače, přestali smrdět jako popelník, nemaj v puse jak v sicilský polepšovně a vlastně docela dost šetřej. Nejmenší lahvička likvidu (10ml) stojí stovku a vydrží, no tu svojí první furt mám, tři tejdny. Pak si furt dokupuje další, a nějak to kombinuje...
Takže to shrnem:
cons:  Clint Eastwood z vás s timhle nikdy nebude
          Nikdy nevíte, kdy se to vybije (pokud na to nemáte displej)
          Když se něco posere (jako mě, když napršelo na echomizér) tak si to asi těžko vopravíte
          Vyžaduje to nějakou údržbu
pros:  Celkově levnej provoz
          Nesmrdíte (po cigárech)
          Už nikdy nebudete muset čekat na další autobus, kvůli čerstvě rozkouřenýmu cigáru
          Somráky už můžete s klidným svědomím fakovat, holt fakt nemáte.
A celkově... neni nad to, si ve Woodstocku zanadávat, na posraný kuřáky, když celej stůl šlukuje voslazenou páru, lol.

Reverzní review po rokáči plus několik hezkých vzpomínek

Inu, dobytek Nechápač se nakonec rozhodl jet na rokáč, aka Rock for People 2012. Jeli sme v ultimátní festivalový sestavě, ale k ničemu nám to nebylo.

Rokfór pípl začínal v úterý plejádou českých oblíbenců typu Tomáš Klus a Aneta Langerová, což je pro Nechápače ideální příležitost se pořádně vožrat a nikam nelézt, a proto chtěl zůstat doma. Ale nakonec pokrčil rameny se slovy "Dyť je to jedno, jestli zmoknu v úterý nebo až pak," a svolil.
Po příjezdu (asi kolem vosmičky) sme měli přesně tři a půl minuty na postavení stanu, protože se schylovalo k první průtrži.
Samozřejmě, hodně času sme ztratili hledáním toho správného místa k položení základů našich festivalových obydlí a broděním se ve všudypřítomném bahně. Nechápací podpořila svůj smysl pro nesmysl, když se na festival vydala s maminčinym kufírkem do letadla, ale dalo by se říct, že to udělala napůl protože se jí to skutečně nechtělo přerovnávat do kletru a nadruhoupůl si zase chtěla z někoho utahovat. Během této chvíle se Nechápač vytáhnul svojí festivalovou garderóbu, která pro letošní ročník RfP byla roztrhaný triko Visáčů, osvedčený červený trenky Rejoice a kroksy nejasný barvy.

Festivalová středa probíhala bez užití výhrady na změnu programu. Nechápač byl už nějakej u hardkórovanej, ale všechno v toleranci. I killed the prom queen (Jona je fakt borec), Enter Shikari (na kterejch Nechápače přepadla únava, takle nekonzistentní věci nežere) a pak August Burns Red (který si musel už vychutnávat pouze z dálky, neb je vyčerpávající hodinu čumět před sebe a čekat, až Enter Shikari skončej)
Večer byl Ekzémpl, kterej poněkud zdiskovatěl, a vo našich voblíbenejch peckách "You can't rap" a "Girl can't dance" se nám mohlo nechat leda zdát.
A pak už jen zlatý vřed večera, Prodigy, vo kterejch nechtěl Nechápač ani slyšet. Podle harmonogramu měli hodinu hrát a pak měli začít o půlnoci Visáči, tak Nechápací se rozhodla přemigrovat potom tam.
Hodinu tedy plonkově postávala s Blondýnou, znuděně pohvizdovala a zphotobombila nějaký pičinky, co se museli nutně fotit jí přímo před nosem.
"Worlds on fire!" WHOOOOOoooooooOOOOOOOoooOOO"Hele, vole, já du na Visáče, nějak mě to přestalo bavit."OOoooooOOO"Tak bež."OOOOOooooooOO!!!!!
Ano, Nechápač odešel přesně v okamžik, když se Prodigy konečně dostavili. Zaskákal si na Visáčích a toho punku, co tam nasál, se doteď nezbavil.

Čtvrtek se ráno Nechápač probudil s neomylnym feelingem, že dneska je poslední den festivalu. Na čtyřdenní akce si ještě, chudák, nezvyk.
"Hej, dneska sou Refused, ale až vod šesti. Co budeme dělat?"
"Ty si dělej co chceš, já du sbírat kelímky."
Ano, tato svérázná aktivita bavila Nechápače asi dvacet minut, ale vysmátej z toho byl celej den. Hlavně chtěl vidět Odvoďáka, kterej se údajně na kelímkách měl pohybovat, ale nikdy tam spatřen nebyl. Uplnej mýtus ten Odvoďák.

Ale tato fotka má něco do sebe. Blondýna se už nemoh koukat, jak sem nasbírala chobot o kilometr vyšší než já, tak to tam za mě odnes. Fotografa tento výjev zaujal, jej zaznamenal a zveřejnil na sránkách čistýfestival.čico.  Poznámka: Byla sem po odpoledni "v čepu" příjemně na sráč.

 Běžíme na Refused, kde se dozvíme, že bubeník Refused je ve Švýcarsku, protože mu zrušili let. No řikáme si, že to je pech, tak sme šli na pivo, ale to už se blížil čtvrteční shitstorm. Jelikož nás ten večer už zajímal jen Skrillex, tak sme se odkutáleli do stanovýho městečka, kde zrovna nebejt, tak máme stan v úpravě "Cabrio" tedy bez vrchní plachty.
Haha, zmokla sem na kost, ale sledování těch post-apo výjevů stálo za to. . .
Kecam. Bylo to pěkně na hovno, byli sme mokrý a nasraný, a ještě obzvláště potom, co sme se dozvěděli, že je areál zavřenej a že nikdo ani neví, jestli se bude vůbec pokračovat.
A pak sme se dozvěděli, že Moničku unesli mimozemšťani. Respektive si pro ní přijel otec, ale vyšlo to nastejno. A půlka areálu zmizela taky, mimo jiné.
Grillex byl pak jedinej, co to nezabalil, píchnul svůj Macbook akorát na jinej stage, bohužel, než se to k nám doneslo, bylo jeho 40 minutový vystoupení nenávratně v kundě.

 Pátek taky neprobíhal uplně tak, jak bylo v plánu. Byli jsme na super H2O a potom na Architektech, který to uplně zachránili. Nás chválili, že sme statečný, že sme to přežili. A pak v 20:37 uděřil další shitstorm, kterej už ale nám Verunka anonocovala pomocí matematického modelu. Odešli sme po zvukovce Irié Revoltés. Work it. V deset sem finálně usnula na celkový vyčerpání, bať, Horkýže Slíže a Crystal Castles budu muset vidět někdy jindy. Toť vše, co na to říct, že 2,3 miliardy let a my si furt na to počasí nezvykli. PS: máme si prej schovat náramky, neboť prej nás možná příští rok bude čekat vodškodný. A co si budeme nalhávat, kdo by jim tam po tomhle jel znova.

Norimbersky opařený žurnál

Tenhle článek se napsal sám na školnim vejletě do Norimberka v prosinci 2009. Je to prostě celý takový pis o mý, málem sem ukápla slzu, jakej nával sentimentu se na mě navalil. tak to přetáhnu ze svojeho devovýho účtu sem.

Ze série světového trháku #historkyzeseveru

Takovýhle objem informací by twitter nepojmul.
Inu, pokud si, milí obludáři, vzpomínáte na Nechápačovy ódy na Kazachstánce z února, tak si jistě rádi počtete pravdivý příběh ze severu.
Nechápač se plazil tenkrát v šest ráno na další vyšetření do nemocnice v Prahe, když tu náhle v davu krvesmilců se objevila krásná hlava krasavce.
Krasavec, tady? Pche! zakroutil hlavou Nechápač, pročež mu to začalo vrtat hlavou. Rozhodně dotyčný hezounek nevypadal jako někdo ocud, a proto usoudil, že ho vidí asi jedinej.
Smutné, že?

 O několik dní později se o tom dal do řeči s Terínou, která se dala do řeči s někym jinym, co se musel dát asi do řeči s někym dalšim... a výsledek?
"Dyť je to Kazastánec!"
Nechápač se domnívá, že se jedná o vtipnou shodu, tak na něj, až ho potká příště, vyzkouší to nonšalantní (především docela legendární) gesto, které onehdá zabralo na kazašského krasavce z Woodstocku.
A nebo...

Áj vil falau hýým... hýýý ýýs mááj déstyný...<3

Pane...

Pane, pojedeme do Kolína!

Polibte mi prdel.

Muck!

A jedéém!

Ráno sem se probudila u Áberových nohou, na Kachniných nohou. Kachna měla upalovat do školy, ale na zimních pneumatikách jezdit v květnu je zbytečný násilí. Tak pojedeme přezout boty. Levně. Rychle. Hned. Tak sme jeli místo do školy, do Kostoprdelce.

Péča Kachnu přezul asi za deset minut a my měly celý den před sebou.

"Kam pojedeme?"

"No, do Kolína, přece."

"Daleko."

"Tak Českej Bröt." Pak sme prošvihly zatáčku a nakonec do toho Kolína fakt dojely. Byla to vážně prdel, je to prča tyhle naše vejlety.

Kachna moc netroubila, ani nenadávala, jak to mívá ve svém dobrém zvyku, to vše si vynahradila až když jí před barákem sejmul náraznik kokot v pažoutovi. Je to voser, ale co. Dáme to vopravit, a pak pojedeme zase do Kolína. Ale do toho nad Rýnem.

Na Starém Bělidle bylo překvapivě zase hovno co dělat.

Má krásná, zatuchlá Praho, vzpomínám na tě se slzou v oku. Chybí mi tvá temná zákoutí a štiplavý zápach noční linky MHD, kam chodí skládat hlavu bezdomovci.

Nechápač se přesídlil do míst, kde jsou výrazy "internet" a "vodovod" uznaný jako všeobecný nadávky. (Ty internete, strč si ty pojebaný, vole, hrábě do vodovodu!) Sladká vesnice!

Ale zrovna dneska se mi podařilo pozůstat v Praze, za což jsem Poníkovi nezměrně vděčná, neb sem se mohla kulturně zkulturnit na kultovním místě kultury, ve Vůdštoku. Dlouho nebyla ve Woodstocku taková prdel, a já si to jako na potvoru vůbec nepamatuju. Ani mi nepřišlo, že bych vyváděla nějaký nepřístojnosti. Haha! Ale to je právě tim, že mě nedojde nic.

Ráno sme s Poníkem dávaly hlavy dohromady, snažily si vzpomenout, co se teda vlastně dělo a k utvoření transparentního a uceleného závěru jsme pro jistotu volaly ještě Kachýnce. Upřímně řečeno, nejlepší část večera byla, když mi Jindra vobjednal mandlovici a já jí vycvakla, i když se značnou nelibostí.
Nejlepší část rána byla, když sem se dívala na svoje kalhoty, který byly nějaký zaneřáděný vod Poníkovejch koček, a prohlásila sem, že vypadám jako Chewbacca AWWWGHWAHHH!
Co se dělo mezi těmito dvěmi stěžejními body, se pokusíme zjistit pomocí hypnózy.

"Ah. Kachna si značkuje teritorium."
Potom řikala, že na ní čekal v posteli Danny Worsnop. Vrr!

Dost s obscénostma. Právě pirátim Short movie od právě výše zmíněného humělce s jeho kapelou Asking Alexandria, o čem sem tu žvatlala již dříve. V nějakym umrdanym formátu z umrdanýho serveru, ale přísahám, že po shlídnutí to smažu a počítač spálim. Pokud se nevznítí sám, že jo.

 A až se vynadívam, tak sem dopíšu nějakej řádnej světonázor.

Bezvýznamý blog entry

Slovy klasika:

Sto roků online byl, mlela jsem
sto roků posílám zprávy,
za sto let na serveru přiblblém
heslo mi rusáci vzali.

Pořídila jsem si nový notebook, jestli to teda ještě nevíte, právě jsem se dohrabala k internetu a qip mi změnil heslo.  No fuj. Až vám začnu posílat erotický zprávy v azbuce, tak to je tim, že můj access k mojemu icq účtu je krapet omezen. A aby ten článek nebyl uplně tak na pytel, tak sem dam aspoň vobrázek Alexe.

Gramaticky zcela správný článek o vilné vile na Dobříši a o tom, jak sme tam vyli.

Poník nabídnul krátce po velké fondovací párty, že by mohl poskytnout svůj příbytek, nábytek a navézt si tam takový dobytek, jako jsme my. Pročež jsme zajásali a těšili se. Když nad tim uvažuju tak jako v globále, tak bych ani neřekla, že se tam stalo něco zajímavýho, ale když si rozfázuju jednotlivý kapitoly, tak se chlámu smíchy doteď, takže neni možný popsat celou tuhle estrádu dostatečně detailně, o něco podobnýho se pokusil Lev Nikolajevič Tolstoj a po cenzuře carskýho Ruska z toho vznikla Vojna a mír.
Takže. Vyrážím s Kachnou  v žun-žun-káře směr Opatof, kam dojel zmatený beroušek Bery.
"Jakej je rozdíl mezi mikro a makro?"
"Jestli je mikrob třeba kvasinka, tak makrob by byl asi mamut, vole."
Dojíždíme na totálně zasekaný Vinohrady pro Dafné. Pobíháme tam jako splašený kokoti, huhu, o půl hodiny později se všichni setkáme v postraní uličce a zjistíme, že nikdo z nás nemá cigára.
Hurá do Stodůlek pro Poníčka. Něco sme posrali s navigací, tak sme dojeli jen do Makra.
Upřímně řečeno, Bery, v Mikru bys taky asi moc nenakoupil, jak tak nad tim přemejšlim.
Když sme tam dojeli, tak jsme hráli na kytaru, zpívali, pořvávali sprosťárny, pozpěvovali sprosťárny, žrali popkorn, pořvávali sprosťárny na chatroulette, vařili, jedli, pořvávali sprosťárny na ulici, když sme šli nakupovat.
Během našeho víkendu jsem objevila několik relativně nových poznatků:
Pořvávání sprosťáren je zatraceně zábavný. Bery by byl fakt hnusná transka. Dafné je stydlivej. Míša se dokáže opít ciderem. Kachna má strašnej styl, když dořídí a první co udělá, že si votevře Bahník.
Zlatým hřebem (do rakve) této společenské sešlosti byl míchaný nápoj "Čůčo", složený z kvalitního krabicového vína Don García, Tinto a Malinovky značky Malinovka. Vypadalo to jako barva na velikonoční vejce a přibližně to tak i stejně chutnalo, nicméně se to stalo velkým hitem. Zatímco my s Dafné a Kachnou sme si již vypěstovali nějakou úroveň, tohle byl (teda alespoň pro mě) totální společenskej bungee jumping, doprovázenej ocasem, kterej chutnal jako zábradlí v pavlačovym domě a dvanáctihodinovym bolehlavem. Přikládám ilustrace:

Takže asi taková dobrota to byla.

Zatímco se snažíme si ucpat své dýchací otvory popkornem, protože se nám chce z pachuti čůča umřít, Kachna říká, že dostala nápad co udělat se zbylým čůčem.

.

.

.

.

.

Kontroverzní fotka, slabší povahy, zakryjte si oči.

Takže Nechápač se šel fotit před zrcadlo. Vypadá to hrozně kontroverzně, přičemž je ale řádně oblečen. Nová kérka musí vyjít do světa, však doma Nechápač tvrdí, že k tomuto derivátu došlo v důsledku zhoršení alergie na papriku. Nechápač nemá moc praxe s timhletim kroucenim u zrcadla s výrazem lačnýho Rampy McKváka. Chtěl vyfotit jen samotný tetování, ale na tyhle partie se blbě směřujou selfportraity. Jako speciální efekt bylo užito zaprasené zrcadlo a toť vše.

Očekávané reakce:

Článek, na který jistě všichni čekáte.

Nechápač se šel pokérovat.
Kéry sem, kéry tam, znáte to, ten má kéry, ta má kéry, všichni do vás jen kérujou, vy si už připadáte jako kértén.
Bolelo to jako prase a ten kůň Poník, kterýho sem si vzala do ateliéru, řikal na uklidnění pouze "Koťátka... kabelky..."
Tak když už od Poníka nepřišla žádná útěcha, tak později poskytnul vysoce kvalitní fotky, kterak Nechápač úpí a kvílí do rytmu tetovacího strojku.
Myslim, že další, co bude chtít dělat doprovod do ateliéru fekálního porna , bude Dafné, ježto neskrývaně dává najevo již dlouho, že si přeje vidět agonizovaného Nechápače.

Teď sem uplně kérbér.

Jaró, kytičky a fejk událost na fejsíčku.

Včera měl Nechápač opět úbrkliku, tak si zase jednou připadal jako

Mitch Lucker, protože potkal tamtoho krasavce a tak se na něj usmíval jako T.Mills na pětimetrový dildo. Potom mu Poník poslal link na událost na FB, přičemž to promoutuje nějaká hrozně pochybná stránka a když jim tam napsal, že jako special guest bude leda Daniel Neskutečný, jeho příspěvěk smázli hned. Tak je nahlásil, jakože maj fejkovej obsah, a nyní je zvědav co se stane, ale asi nic.
No rozumějte. Last.fm prostě ještě nikdy nekecalo, (zato facebook je plnej volů) a když BMTH tvrděj, že prostě žádnej koncert neni, tak žádnej koncert neni, korva.

Pozdějš mě napadlo použít svůj twitter a napsat Jona Horahofen, ale to by se taky nic nestalo. V tom případě můžu poskytnout jenom pozdrav lžipořadateli vod Olíka:

 

Nechápačovy postřehy a nerozčesané myšlenky

No, měli sme s Nechápačem docela vydatnej tejden. Nechápač má dost uplně všeho a ze všeho nejvíc sebe.

Tady na to jenom klikněte prosím, a nerušeně pokračujte ve čtení článku.

Takže pátek byl uplně megaepic, fucken,  protože sem s Poníkem hodila motherfucker face on. Bála se nás celá hospoda, sme sooo hardcore, ahaha. Pamatuju si, jak mi nějakej vocas, djůd Důšan djůdejšn Pajp, povidá, že vážim prej dvěstěpadesátkilo, tak moje první reakce byla "POĎ MI TO ŘÍCT VEN!"

do konfliktu se přidává Kachna: VEN!

a Poník tasí svojeho glocka z holešovický tržnice: Seš normální? VEN!

situace rozesmála kazašskou obsluhu tak, že mu spad motýlek do piva.

Djůd Důšan Pajp navzdory insultaci z nás somroval číslo, a potkali se dvě miskívs bičez, to já a Lone Coyotte, Voyeek. Voyeek pravil, ať mu šoupnem fejk namba, který nám nadiktoval, ale já řikam, že to je tů mač kontakt. Zinscenovala sem to tak, že Voyeek se šel jako vomlouvat veřejně za něj, tak že mu bylo jako vodpuštěno a na důkaz naší neexistující srdečnosti posíláme kontakt.

Bylo to tak důvěryhodný, Nechápači, ty svině!

Sobota byla taky super, ale to sme vystřízlivěly a naše mothafucka ega splaskly, protože je bolela hlava. Poté sem odjela se podívat na oslavu narozenin svojí spolužačky z gymplu a došla sem k závěru, že sem nějaká moc hipsta v jejich společnosti. Šla sem totiž s hengouva glásys a růžový čepici a vyhlašovala takový moudra, jakože postmix je děsnej mainstream.

Párty, bulšit. Vyšlo nový cd ETID, taky tu budou, (musíme si tam s Poníkem vodchytit nějaký nový krasavce) takže čekejte recenze, a taky ne příliš pravidelný Nechápačův kulturní diář.

Foroteport: Geneze dortu z pekla: Nechápač a Kachna řádí v kuchyni, všichni utečte.

Poník měl narozeniny. Tak sme mu chtěly udělat s Kachnou radost, a co dětem udělá radosti víc, než něco strašně přeslazenýho a tučnýho, jako dortíček?

Máte sepsanou poslední vůli?

Mission cleared, víme jak se menuješ. A víme kde bydlíš.

Tak sme šli s Poníkem v pondělí do ... diga diga dooo .. Woodstocku v pondělí a přišel tam Dafne. Vylili sme se středně a čuměli po krasavci u jinýho stolu. Pak sme se moc smáli, když sme zjistili, že nemluví uplně česky, tak sme hádali jeho nationality.
Poník hádal brita, já souhlasila ale pak sem poznamenala, že kouří Sparty, a to přece slušný lidi nedělaj.
Pak sme byli s Poníkem nějaký frustrovaný z nedostatku krasavců v našem životě, tak sme se odhodlaly k zoufalému kroku, pudeme do Woodstocku zas, co kdyby tam byl zase. Dafne jel na funus, tak náš partner in crime was Kachénka. Já s Poníkem sme se tam přišli a vobjednali si pivo, což za normálních okolností neděláme, a vobsluha to na nás poznala. Tak nám místo piva nalili Nápoj čisté pravdy, který jim v zádu míchá profesor Snape.  V čem tenhle utrejch spočívá? Nemůžete lhát. To znamená, že cokoliv řeknete se stane skutečností.
Poník: "Krasavec nemluví anglicky do telefonu, to bude asi Rus."
Nechápadlo "Rusáci nosej špičatý boty."
Poník "Nojo, tak to bude asi Kazachstánec."
No a pak z něj vypadlo, kromě jiných věcí, že vlastně je Kazachstánec.
potom další stejtment.
Nechápač: "Ještě by se tu moh ukázat Jim, von to tu má rád."
Poník: "Haha."
Nechápač: "Haha."
v okamžiku kdy se Jim objevil v lokále sme se smát přestaly.
"Tyvole uslintanej pes..."
a objevil se i uslintanej pes. Tak sme se na to vysraly a vobjednaly si radši něco, co neškodí okolí, Kapitána.
No zcela nečekaně se akce zvrhla v nechutnou, vskutku nechutnou chlastačku. A já napsala píseň o krasavci, jehož jméno sluje Valentýn a my z něj kapelově jednotně usíráme, jmenuje se to Throw away your fucking iPad.
kde je ten můj notes, korva.... nemůžu to najít, seru na to, tady máte S club 7, co sem včera slyšela v nějakym podniku, kde říct "Hudební vkus" je něco jako říct "Ufo porno"

ne, seru na to taky. Tady sou Woe.

No a tak sme dali včera dohromady kapelu.

Sestava byla jasná, ovšem jméno, jméno, to byl odjakživa problém. S Dafne sme udělali dvě hromádky, jedna s podstatnejma jménama, druhá s přídavnejma. Náhodně sme tahaly a vylezly nám z toho hovadiny asi jako velemlok japonský, nech uvedu několik příkladů: Booty Stalk, Spilled Excrement a Fishy Makrela. Když Dafne o několik hodin později přišla s nápadem Captain's crew, věděly sme, že to je to co hledáme, a že dokonce máme vymyšlený tituly pro první album. Sestava je následující:
Kachna: kormidelník, growler
Já: lodní kuchař, synťákista
Berýsek: veslař, bubeník
Střevo: navigátor po vodách nekonvenční muziky, kytarák
jo a Dafne: plavčík, basák, co místo záchrannýho kruhu hází basu.

Óóóó proběhla zkouška drinku PONPONPON!

A já vás vo tom ještě nestihla informovat! Je tam uplně všechno, co sme našli a ... ta modrá sračka značky modrá sračka. Na obrázku níže vidíme zmorgenovaného Nechápače, jak pozoruje novou metlu lidstva.

"Babičko, proč máš tak velký voči? A tak červený nos?" "Drrržž ksak-ku huubu a dej si, škyt, taky voe loka."

Nechápačovy mžitky a svědectví ze Slívestra 2011

Pokud sledujete 9gag, tak ste byli spraveni o konci roku 2011 ale to jen kvůli tomu, že je nepříjemný si muset zapamatovat, že při psaní, to nebude už v případě numerický klávesnice prostředník-palec-ukazovák-ukazovák ale prostředník-palec-ukazovák-prostředník. Změna jak prase.
Inu Nechápač oslavuje Slívestra nejraději s Kachnou, a proto si nechal svou ctěnou prdel odvézt za Liberec do Kryštofáku, k "ex-kolegyni" na chatu.
Příběh ze Silvestra začíná však už 30. na Davida- Estét si vzpomněl, že má svátek a  že chce slavit. Nechápadlo stejně mělo ten den spát u Kachny, rozhodnutí tedy padlo rychle: Vyrážíme. David se vracel z nákupu, pořídil si pár košil, a k jedný dostal darem od nějakýho newyorkerskýho fešouna na pokladně kravatu. Kravatu si Kachna s Nechápačem rozhodly přivlastnit a pojmenovaly ji David. Ve třech lidech sme pozřeli tři medovníky a vybělený hokejový puk v oleji, který se servírka pokusila vydávat za nakládaný hermelín. Nechápač ho vnutil lidem, co seděli u vedlejšího stolu. A hlavně : 21 morgenůůů! To je zlo.

Kolem poledne sme se s Kachnou objevily s Kryštofáku. Za pomoci přemisťovacího přístroje značky Subaru, pochopitelně, na chatu naší exkolegyně a souputnice z gymnázia Naproti pivnici Maják. Dlouho se nic nedělo, tak sme se rozhodly, že dáme chladit Morgana. Nejprve to vypadalo, že budeme v nepřívětivý studený místnosti žrát chlebíčky a hrát asi společenský hry. Dostavili se další z hostí, a už nás bylo rázem šest, šest večer a sedm deci kvalitního rumu na stole. Po požití kapitána už za jedna taková kosa nebyla, a za dvě... kam že se poděly ty skurvený chlebíčky?
Padly první panáky a Kachna se tvářila jako Iveta Bartošová po pozření minerálky. Nojo, jak se totiž  důkladně připravovali den předem, tak sme zapomněly pořídit limetku, takzvanou Slimetku, protože věčně nosej panáky kapitána prej Slimetkou a ledem. Pokusila se vyrazit z hostitelky limetku či že by se spokojila snad i s citrónem, však ta zamítla stejně jako i Nechápačovy zeleninové dekrety na jednohubky. Tak Kachna řekla, že to přece nejde vydržet a pude nějakej zkusit vysomrovat, což se Nechápačovi zdálo jako ten nejdebilnější nápad, co za dlouhou dobu slyšel a tak že se prej přidá. Vyrazili s ostatníma hostíma, šli ve čtyřech. Haha to byla prdel, neb s Kachnou prohlédly charakter jednoho z hostí a pořídily mu přezdívku "Důšbég". Dovolte mi uvést několik perel, který performoval:

Kachna: "No vod tý doby co mam řidičák, tak řídim jenom tramvaj..." (poznámka: Kachna říká své káře tramvaj, protože nemá spojkový pedál, spojka je tedy zcela automatická a jedná se o vozidlo s takzvanou automatickou převodovkou, zkráceně automat)
Důšbég: "A kolik bere takovej řidič tramvaje? Jak dlouho to řídíš? Kolik lidí si srazila, když maj tu přednost před chodcema?"
Kachna: *spíčles*

Důšbég: "A ty si chodila s Haničkou na gympl?"
Nechápač: "Jo, vo dva roky vejš."
Důšbég: "Takže už tam nechodíš?"
Nechápač: "Ne." (další poznámka, Hanička letos maturuje)
Důšbég: "Takže co děláš? Kadeřnice?"
Nechápač: *spíčles*

Navzdory přítomnosti jenž obšťastňuje své okolí svou verbální stolicí, (nehledě na to, že Nechápačovi bral berle a nabízel kavalírsky své rámě) se výpravě podařilo vylootovat z obyvatel obce podlouhlého charakteru dva citróny. Chlastání může začít. 

Když se vrátili, vůbec nic se nestalo, tak se pokojně chlastalo dál. S Kachnou se pokračovalo ve sjíždění rumové řeky, a pozorovaly nám neznámé okolí: objevil se další mládenec, který si vysloužil velice rychle přezdívku "Kokot." Důvody nebudou uvedeny.

Hodin přibývalo, rumu ubývalo a Kachna s Nechápačem začly tvrdit nově příchozím, že jsou dvojčata. A voni nám to věřili. Vo rok a půl starši dvojčata. Kde to sme?
V tuto chvíli se začínají vzpomínky trochu mlžit, ale třetí muž, který se ten večer objevil byl spěšně nazván "Poručík Colombo."
Nechápač si všimnul, že Poručík bez servítek si nalil půlku pilitrovýho kelímku tzn 2,5 dacanlitru a dolil bohatě kolou.
To teda ne. Můžeš bejt třeba nejúžasnější pěstitel petržele z Kryštofova údolí, ale je mi líto, ještě ke všemu to vůbec nepiješ jak chlap. Nechápač podpořen pudem kapitánozáchovy, nepozorovaně sebral jednu ze dvou lahví ze stolu, nacpal zpátky do mrazáku. První láhev byla už nevratně vypita, budiž jí země lehká.
O třičtvrtě hodiny později, Poručík dopil svou lampu, a vyrazilo z něj "Kde je ten Morgen?"
Nechápač: "Tady." *ukazuje na prázdnou lahev*
Poručík :"Ne tamta byla větší."
Nechápač: "Ne tady jiná neni."
Poručík rozváděl rozsáhlé teorie o tom, že tu musely bejt dvě flašky kapitána, však díkybohu, zvednout se a kouknout jestli neni v lednici, ho nenapadlo.

Pak tam byli pochopitelně i milý lidi, ale ty by neměli v mojem obludáriu co dělat.
Pomalu přicházela chvíle ukončení ukončení roku 2011. Pročež sme vylezli všichni ven, čuměli na hovňostroje a volali příbuznejm. Pokud vám Nechápač nezavolal, nebuďte smutní, Nechápač neměl signálu ani za mák.
Kachna se mezitím pokoušela o provedení sabráže, která jí nepovedla ani na pátý pokus. Přisral se zvědavý Nechápač se slovy "můžu to zkusit?"
"Jó."
*CINK*

Tenhle článek už nebudu protahovat, večer se přehoupl do běžného opileckého brblání, stěžování si na vostatní. Nedomnívám se, že by se tato alkopárty nějak odlišovala od vaší alkopárty, ale chystám se na druhý díl o tom, jak se Kachna s Nechápačem z Liberce domů, do Prahy, do Podolí, ježto by se mohl stát námětem dalšího roadmůví něco mezi Bonnym, Clydem, Blbym a blbějšim. Howg, ještě se tohle neslaví každej měsíc.