Nechápač zase sjel něco aktuálního. Crown the Empire.

Příliv hajpovanejch kapel z Punk Goes Pop vyvrhnul na břeh Rise Records novou kapelu pro mládežnické emčo přívržence. Nechápač neváhal ani sekundu.

Vlasta Horvát s bafometem na krku. Už se vám chce brečet?

Měli sme již tu čest se s nimi seznámit při coveru Payphone, však na chladnokrevného Nechápače valného dojmu nezanechali. A tak, když se mu Crown the Empire zjevili i v odběrech na Youtube a to přímo takhle:

tak si řek: No to bude prdel. A takyže byla.

Když se totiž prokousal přes podivně frázovanou mutaci recitálu čistýho vokálisty (z kterýho si činil čistou psinu), tak se dostal do nádherně melodickýho refrénu, a to Nechápačovi sedlo kurva tak, že si je stáhnul a poslouchal a poslouchal a poslouchal furt dokola. Kundapárek, tohle nečekal.
Tyhle složitý melodický věci mu prostě ve veškerym tom chaotickym kraválu, vzteku a běsu současnýho metalkóru chyběly. Kdo řiká, že tohle je měkký, tady má vodkaz na něco lehce tvrdšího a povolení k odchodu za trylkování "Satan, Satan, Satan, Saaataaan" po zbytek dne k napravení střevní bioflóry.
Crown the Empire vydali dne  20. listopadu 2012 asi desku s názvem The Fallout, která je údajně uplně jiná, než trancecore, kterým doposud kráčeli (nebudu machrovat, neslyšela sem to, ani se nechystam), čítá deset útvarů o celkové délce 37:24 časové jednotky. Jedná se o konceptový album, jak mi Bery vysvětlil, že se řiká těm vole tamtěm nópřece-- koncept! Celý album se nese v jedný myšlence a odehrává se v něm příběh, byť v tomto případě s docela banální zápletkou.  Každá písnička z tohohle alba je vážně textovej skvost, což dokazuje že tyhle texaský burítožrouti maj ňáký excelentně předlouhlý básnický střevo. Jsou fantastickym příkladem toho, jak lyrics dokážou vyšperkovat naprosto průměrnou píseň na uplně jinej level, což si spousta hudebníků asi neuvědomujte a současnej metalcore je hodně z týhle stránky umělecky zanedbanej (nikdy si nečtěte lyrics Crossfaith, sou náramně podobný lyrics randomovýho j-popovýho tělesa).
Nějak se mi nechce hodnotit skladby jednotlivě, protože sou všechny na ňák moc podobný vlně, a rozdíly v nich sou prakticky nyjanse. Nicméně Fallout je takovej mulťák. Já v tom slyšim kvalitní breakdownový řachance jak vod The Word Alive, metalcorový stupnice alá Miss May I, vyteplený čistý refrénky Alesany, nechyběj ani hopsací trendy synťáčky a další pičoviny. První, co mě napadlo bylo Panic! At the moshpit, což pravděpodobně je. Ale kdybych měla uvést nějakej prvek, kterej by jim byl skutečně typicky vlastní, jak Applovskej kopyrajt na všechno, tak to je to, že všechny tyhle zmíněný věci zvládaj vážně na vysoký úrovni, protože zvládaj kompozici. Díky tomuhle serou jednu konzistentní písničku za druhou, na kterou navazuje další. Brejkdauny necpou do každý písničky, jenom proto, aby měla brejkdown. Ladění taky nelámou přes koleno, jenom aby zněli víc tvrdě do nějakejch Gdropovejch šíleností, do kterejch se pouštěj třeba Attack Attack! (Caleb Hovno neumí na nic hrát pořádně, smiřte se s tim)
Tohle je opera. Možná mám podezření, že některej z nich chodil na konzervatoř. Vode mě za 85% za to, že mě vytrhli z žumpy generickýho metalkóru. Fakt sem to potřebovala.

Zhrzený a smutný článek o tom, jak Alex už nealesanuje.

A tak mi v úterý Bery napsal, že Alex Torres už v Alesaně asi netento... nealesanuje.
Hm. Dafuk. Ti tak budu věřit. Já mam twitter, já vim všechno. No, po rozsáhlejším investigativním pátrání v rozšířeném modulu Jona-Bery-Kachna sme zjistili celejch těch pět řádk, který o tom sou k dispozici na webu.
Stalo se tomu 19. srpna, v našem sladkém spánku. Alex napsal, že Alesana se rozhodla pokračovat bez něj a že všechno se děje kvůli něčemu, nicméně děkuje za podporu a nazdar.
Proč teda my, fani, vo tom nic nevíme? Milá Alesana vo tom totiž nezmínila ani jeden tweet, ani jeden fb štěk, ani prostě nic. Dafuk znova.

Jasný, tak teda čus.

S důkazy se musíme spokojit, nyní si dáme věci do řádného ordnungu, aby Alesana z toho nevyšla jako banda zmrdů (zdravíme Attack Attack!)
Pozitivní pro Alesanu je, že Alexe nahradil Jake Campbell, kterýho defucto nahrazoval Alex. Jake odešel, protože se chtěl věnovat rodině, jinými slovy, neměl čas celej rok lítat po šňůrách. Ale Alex mi tvrdil, že tam je since ever like forever. A Alesaníčci podle wikipedie uvedli, že Alex byl odejit z osobních důvodů... bwaah! Né! To neumim! Dělat ze zmrdů zmrdy, to je jednoduchý, asi jako násobení jedničkou. Dělat z nezmrdů zmrdy, to je taky jednoduchý, to je jak násobit mínus jedničkou. Ale neudělat ze svojí oblíbený kapely sešlost běhen a hovořit o nich sériózně, když se tak v kruciálnim okamžiku zachovali, to je trojitej integrál před Taylorovym polynomem.

Dobrý bože, Nechápač je zmaten!

To ale nekončí série vražedných faktů, které jsme tak složitě googlili. Jen co si oddechneme, že končí éra sklepního chovatelství Craiga Owense, tak další teplomet Craig, tentokrát Hobbit, kterej je původní zpěvák blessthefall, a teď zmrdí u Escape The Fate, pokouřil vlastní sólovej projekt, co se zove Dead Rabbits, do kterýho uvrtal koho jinýho než

Alexe Torrese i s přilehlými Ibanézy a

Turboswag.

Caleba Hovna s Garagebandem na iPhonu.

Situace se začala skutečně komplikovat. Však s prvnim řešením tohohle problému přišel Bery.

"Vole, měl se do tebe zabouchnout Dennis, a vrátili by se dřív." Timpádem bych se ho mohla nad pulitrem becherovky zeptat,co se to vlastně děje, a jestli se to zdá jenom mě, nebo svět se v kravskou prdel obrátil. Ne ne ne, v tom moc kondicionálů, známejch neznámejch i neznámejch neznámejch.

Druhý řešení je zachovat klid. Alex hrál dřív v Greeley Estates a schéma takovejch krizovek už nechal v roce 2008.

Leave it behind /It's in the ashes /we'll start our new lives/ It's in the ashes
překlad a význam: Seru vám na to/všechno je v prdeli/já du domu/všechno je v prdeli

Nezbejvá nám teda nic jinýho, než začít doufat, že ty dva břídilové Alexe nezkazej. Moc. A jestli si myslíte, že na ně Nechápač přestane psát hejty, tak to ho teda ani nehne.

Nejbrutálnější splozenec pekla Dennis Lee vyvedl z hlíny třináctýho zapovězenýho Abyssu za pláče sirén kapelu Child of Jackyl

... připravte se na absolutní teror, smrtelníci.

Vůbec nic netušim, ale tady máte vodkaz přímo do pekla, vy ponravy.

TOTÁLNÍ TERNO: BMTH hráli na koncertě! ... novou písničku

Je to docela veřejný tajemství, ale BMTH se dvakrát do akce nehrnou. Po jednom koncertě musí Olíšek na dva měsíce do lázní, buď protože má hlasivky na vodstřel, a nebo že se jeho čtrnáctileté fanynky ho pokusily rozervat a jeho vnitřnosti si odnést, jako ultimátní symbol jeho lásky, domů.
A teď, když už udělali klip ke všem písničkám, snad kromě mojeho voblíbenýho Blacklistu, holt musej zveřejnit nový album. No viděli sme nějakej whateverteaser, skutečnej shit je zde v tomto videu.
Koukejte rychle, nikdo neví, kdy to Epitaph nechá smazat.

Někdo to nahrál na telefon v kvalitě dvě jitrnice za minutu. Hm. Je mi to uplně jasný.
A jestli nedovedete zaostřit na Olíška, tak zde vám poskytuju exklusívní gif, kde Oli předvádí na odiv svůj nový breakdance lethal move, který ozaistne odkoukal od Metrixe, legendy z Hroznové Lhoty.

 

Jo a kdyby vás to fakt zajímalo, tak nový album se jmenuje Sempinternal a má vyjít na začátku roku 2013. Napište si Ježíškovi vo pre-order.

Nasraná recenze 25 17: cesta spravedlivého hardkůrečka lemována jest stvůrným shitpopem

Jakožto uctívač oltáře Fearless records nedočkavě stříhám metr před tím, než vyjde jejich oblíbená kompilace s názvem Punk Goes Pop.  Jedničku sem neslyšela, dvojka, trojka byly legendární, čtyřka začala smrdět. Mockrát sem to nesjížděla, jenom si pamatuju, že docela selhal výběr kapel, jakožto i výběr coverovaných shitů. Proto taky největší objev loňskýho PGP4 byla kapela Skip The Foreplay, která kotví v konkurenčních vodách Epitaph Records a celýmu PGP4 natrhla prdel horizontálně se svym coverem Champagne Showers od LMFAO.
Z PGP4 můžu vzpomenout leda na Last Friday Night od Woe, is me. Kde je doprdele letos tenhle flák (myslim originál) ví vůbec někdo, jakou to má melodii? A kde doprdele letos sou vlastně Woe, is me? 
Hm, tak za mě, by si měli Fearless volit hity s vyšší trvanlivostí. Co se tvorby týče, šťourání hovínek zpod nehtů jejich executive producenta, je taky docela questionable. A kapely, který má tahle akce promotovat... doteď to šlo. Doteď to fungovalo, ale vod tý doby, co sem si poslechla Punk Goes Pop 5, mám možná jinej názor.

Tracklist je
Memphis May Fire - Grenade (Bruno Mars)
Upon This Dawning - "Call Me Maybe" (Carly Rae Jepsen)
Mayday Parade feat. Vic Fuentes - "Somebody I Use To Know" (Gotye)
We Came As Romans - "I'm Glad You Came" (The Wanted)
Like Moth To Flames - "Some Nights" (Fun.)
Breathe Carolina - "Billy Jean" (Michael Jackson)
Forever The Sickest Kids- "We Found Love" (Rihanna)
Issues - "Boyfriend" (Justin Bieber)
The Maine - "Girls Just Want To Have Fun" (Cyndi Lauper)
Crown The Empire - "Payphone" (Maroon 5)
Craig Owens - "Paradise" (Coldplay)
The Word Alive - "Mercy" (Kanye West)
Secrets - "Ass Back Home" (Gym Class Heroes)
A sami vidíte, že nevidíte nic, co by vás mělo posadit na zadek. Tak směle do toho.

Seru zde odkaz na WCAR, který mě velice potěšili a brzo se dozvíte proč.

Memphis may grenade. Společně s Pierce the Veil z loňska dokázali, že Bruno Mars je naprosto průměrnej zpěvák a Matty Mullins i Vic Fuentés mu rozpárali to nablblý sáčko. Grenade je fakt dobrej.
Upon this dawning nejsou zrovna ještě známí, ale totální vypatlačka Call me maybe, která je poslední dobou hyperpopulární je možná vystřelí na lepší místo. Výtečnej metalcorovej cover. Koncůkonec, UTD bejvali spíš emocore, ale teď se hodili spíš do metalcore/trancecore, a jde jim to. Ten cover se jim poved na 110%.
Mayday parade nejsou žádný bubáci, v jejich podání se vytratila z Somebody I used to know veškerá melancholie, ale je to dobrej punkrock. Takže pohoda.
We came as romans ale předvedli hotovej zázrak. Tu originální písničku sem neznala, našla na youtube a ani nedokoukala. To se nedalo žrát. Proto oceňuju WCAR, že toho byli vůbec schopný. Nicméně jejich verze I'm glad you came je stejně povedenej cover neposlouchatelný sračky, jako tenkrát předvedli s My love od Justina Timbertajtrdlíka. Chválim.
Odsud to začíná zasmrádat. Like moths to flames vyblili něco tak nekonzistentního, že to zní, jako kdybych měla puštěný LMTF a do toho ten voriginál, kterej taky teda sem taky neznala, našla a nebyla schopna dokončit. Je to bezkonkurenčně nejvtrdší píseň alba, ale na úkor konzistence a posluchatelnosti. Nevim, moc se mi to nezdá.
Breathe Carolina si naboostovali svůj styl a už dávno nejsou pohopsávací trancecore experimental, navopak moc dobře vědi co dělaj, když se proberou ze svojeho krekovýho rauše. Billy Jean v podání BC ujde, neni zas až tak invenční, ale milej.
A. Forever sickest kids. Příde mi, že všechny kapely maj vokálistu, jenom FSK maj kozu. Ne, je moc umečenej, FSK neposlouchám, ani nebudu- ten cover neni hroznej, ale neni ani nějak extra super.
Kapela Issues, kterou sem neznala provedla husarský kousek s coverem Justina Biebra, Boyfriend. Potom, co sem vyzvracela střeva z toho, co si Fearless dovolili-- Justin Bieber, ultimátní hegeš pop-- mi přišlo, že někdo musel přijít vo rozum. Ale nakonec musim uznat, že je to asi nejlepší cover z celýho alba. Biebrovi natrhli ánus jak jeho kdysi dávno jeho nigga bodyguárd a pak nevěděl, jestli má hemeroidy nebo menstruaci. 
Issues fakt válej.
The maine, jedno slovo- nuda. Nudnej cover, nudnej originál. Je to jak násobení jedničkou.
Payphone se taky nedá poslouchat.
Cover Paradise od Coldplay zní spíš jako kdyby kastrát Krek Ouvejs šel na karaoke. Běs.
Ani TWA se nějak nepředvedli, což je škoda. A  to ass back home. Škoda mluvit. 

Volové, dávám 55%. Kvůli debilním originálním songům, most mainly. Zrůdná popkultura je zrůdná. Covery mám ráda, ale kurva, neřikejte mi, že člověk, co poslouchá hardcore musí ještě poslouchat tyhle mrdanice z rádia? Vyhejbám se tomu jak čert kříži. Takže Fearless, myslete taky trochu.

Vypadá to na další skandál, While She Sleeps nepřijeli.

Otevřená kritika, radši to nečtěte.

Dva dny před koncertem v Praze se WSS rozhodli, že prostě jako koncert v Praze se bez nich obejde. Celá situace mi připomíná tohle:

Chosé je pěknej renegát, dal přednost Doně Bringula de la Horizon, která hraje támhle v Casa Maida Vale Studío. Pepinda se posere. Teď jenom otázkou, jak moc se do toho vopřou český hejtři, mě to teda docela rozhořčilo.

Krátký žurnál na téma vejlet na Crossfaith.

Brno, Klub Melodka, 15.10.2012, 6 Morgenů, 2-4 Jagerbomb (nevim jistě takle z hlavy).

To by stačilo.

Donebevolající elektroprůser, co má na svědomí Caleb Hovno

Je tomu již dlouho, co o sobě dal vědět bývalý svěřenec tety Kateřiny Cajthamlový, Caleb Hovno, poslední zmínky o něm odkazují k nějakýmu štěku s Kellinem Quinnem v tour vanu. A pak vlastně ta jeho ženitba, ale to nemá s muzikou nic společnýho. Tenhle trend asi pokračuje nadále, přestože založil vlastní sólo projekt (nahrává na svym iPhone Garage Band) kterej se menuje CLASS, jakože Caleb Shomo, C-las-S. Upřímně řečeno, jestli to má bejt ve stylu, v kterym je tenhle nástřel, tak se to měl pojmenovat spíš S-homo.

 No jen si to dejte, ale pouze v případě, že máte poblíž kýbl, nebo nepodléháte šoku a stihnete to vypnout rychlejš, než vám vyteče mozek ušima.

Tak Caleb kolaboroval s elektrozvukem vždycky, ale tohle! Trochu alternativy, prosím! Za tohle by se nestyděl Avíči, teda, asi... asi jo. V Německu na diskotéce by to taky nehráli, je to málo disko pogo. Jediný využití, co pro to vidim, je aby co AA! měli co pouštět na koncertech mezi vystoupeníma. Dřív hráli Skrillexe, ale ten má swag asi jako pytel vod brambor, navíc je komerční, a proto ho hrajou v supermarketech. Nebo mě napadá ještě hudba do výtahu, ale tohle místo už obsadil právě Avíči s Levels.
Určitě teď sedí doma u stolu, na kterej si vzteky položil všechny boty co má, a mlátí hlavou do klávesnice, protože to má jen 5k shlídnutí, místo 4151185665 mega, jak očekával. Můžeme se těšit na kolaboraci s Rytmusem, protože ten je King of op-op-opov, a Artíkem, kterej prokázal talent už ale uplně na všechno. Bude se to jmenovat "I wanna eat your Swagburger" s pěkně tučnym, vypasenym... brejkdownem.

Crossfaith prostě nikdy nezklamou- EP ZION GOES FOR EPIC ZION.

Nějak mi unikl datum zveřejnění nového EP japonský divize masakru, Crossfaith. Došlo tomu už někdy v srpnu, takže tahle recenze (kterej je vlastně rekomend) bude trochu vopožděná. Ve víru debat a nadávání na téma posraný Brno, Brno buzerantů plno, sem opomněla čekovat jejich fajsbuk, za což se jako věrný a oddaný krosfejtník hluboce stydím.

Celej počin ZION byl popsala jednim slovem a to slovem námrd, protože je ultraextrémně zdařenej a Crossfaith by už aspirovali na legendu post hácéčka a metalkchóru, kdyby nebyli asijsí, a nejezdili turné akorát po Kamčatce. Do eméru je ještě nikdo nevyvez, akorát OM&M s nima dali turné po Británii. Jaký štěstí, že je sem vezou Bleed From Within.
Chtěla sem se rozvášnit o tom, jaká je která písnička extrémní namrdávačka a smršť pekelnýho hněvu, Luciferova žluč s redbullem, ale nakonec si řikám, že bude lepší, když si to bez rozvleklejch keců poslechnete sami.

Cya v Brně.

Vypadá to, že nikdo ještě neuděl recenzi na Age of Ignorance

No neudělal. Ale proč, vždyť to přece neni tak hrozný, jak to vypadá. Nelze si albumy přece vybírat podle vobalu. Pokud na něm neni napsáno Eva a Vašek, tak proč si to neposlechnout.

Our Last Night sou banda vodněkud z Ameriky, soudivše podle labelu Epitaph records. Docela těžko o ně někde zavadit, sou předevšim jedna z takovejch těch under-rated bandiček. Myslim, že je zřejmej důvod, vypadaj ty kluci jako hrozný slušňáci. Jen se podívejte.

Člověk si neni jistej, zda-li vylejzaj z bahna Abyssu nebo jestli hrajou Scrabble. Ale i kdyby se tvářili drsně jako T.Mills ve vířivce, v jejich hudbě stejně neni ani známka po takový tý obscesivní paranoie schýlený k sebedestrukční brutalitě (zdravíme BMTH, který tenhle nešvar zavedli a od tý doby choděj na koncerty samý pošuci). Takže máme v ruce takový oddechový, milý posthardkůreček, u kterýho se dá i žehlit, aniž byste měli, kromě prozpěvování tendence například třeba prohodit žehličku televizí.
Vyšlo to 17. srpna letošního roku, bohužel bez žádnýho klipu zatim, jenom lyrics videa, ale i tak mě to docela navnadilo. Tady zde Liberate Me, jakožto největší trhák z alba.

Kdo si pamatuje We Will Evolve nebude jistě nic namítat, když jejich předchozí tvorbu srovnam s Architektama. Trevor je blonďák, jeho hlasovej projev je srovnatelnej se Samem Carterem (a to je, prosim pěkně, skoro stejně starej jako Džastyn, takže mi netvrdťte, že se mladší generace v prdel obrací) a bystré hlavy jistě zaznamenají matematické brejkdouni. Nicméně, moc skrýma si v albu Age of Ignorance neužijete, protože od Evolvu je někde uplně jinde. Skoro jako kdyby měli pravdu s tim že evolvnou, ale asi jako tak, když vám z tvrdýho Metapoda vylítne hippie Butterfree. Ale zase né, že by byli tak moc vyměklí, to ne. I See Stars sou voproti nim uplnej.. Magicarp s těma jejich brejkdaunama v klasickym ladění.

Album Age of Ignorance je až nevkusně explicitní s politickym podtextem, přičemž nemam ponětí, na co si v tý Americe stěžujou. Zase nadruhou stranu, je jim výborně rozumět i skrýmovanejm pasážím, když víte, co očekávat, což je vlastně i pozitivní. Hned první písnička se zove Fate má nájezd ve správnym viktoriánskym stylu, a vy nevíte, jestli se v týhle melodičnosti ponese i celý album, natož abyste řekli, jestli se vám to vůbec líbí. Send Me The Hell je dosti přesvědčivá v tom, že i post hc se dá dělat jinak. Je to je panečku bomba se všim všudy, indie turboriffem i slapovanou fusion jazz basou. Trevor dává najevo, že ďábel puberty se dá zužitkovat na top notch vejškách, co si může málokterej zpěvák dovolit.
Age of Ignorance mě vykostila tim nádhernym woo-ooo-ooo prvkem, kterej mi příde zcela geniální a dělá z ní ultimátně chytlavou vodrhovačku. Reason to love začíná fakt umrdaně, bodejť by ne, když je to slaďáček. K Simple Plan to nemá daleko. Jestli ste během Reason to love usnuli, tak vás probudí Liberate Me, s drajvem jak stará svině a naopak loudavym refrénem, což je neobvyklé a originální. A možná příde i brejkdaun. Ve skladbě Voices se necháte od hlavy k patě ponořit do barvy Trevorovy hlasu, ten kluk je vážně dobrej. A je to slyšet, je to kurva slyšet, že se ani moc nesnaží, to, čeho je skutečně schopnej, zjistíme až za pár let.
Conspiracy, já si nemůžu pomoct, se mi taky líbí. Narozdíl od Caleba Hovna ale Trevor ví, jak se frázuje, takže mu lyrics seděj do melodie a nemusí si pomáhat hlasitejma přídechama, aby tam bylo aspoň něco. A v Enemy je třeba takový sólo, že by se z toho posadil i Satriáni. Devátá písnička je Invincible a hmm-- to bude asi moje oblíbená, protože je tam pěkně synťák suchej jak osmdesátky. Refrén je zpěvnej jak prase a teď si to posaďte do koncertovýho modelu, kde celý publikum řve s nima. V tom musí bejt energie, že i ČEZ by zezelenal závistí,  přestože melodie je spíše taneční. Poslední písnička Sun That Never Sets je hodně, hodně, hodně ve stylu alá D.R.U.G.S., možná tim valčíkovym, tříčtvrťovym taktem, který si s nim hodně hráli, a žádná jiná kapela (teda, nikdo jinej než Matt Good) s tim doposud neexperimentovala. A nesmrdí tam žádnej vágus alá Krek Ouvejs, což je milé. A vono celkově je to takový milý. Skutečně vřele devět z deseti Nechápačů doporučuje v okamžik, když už máte dost všech střev a jiných oplzlostí, kterými vás plní producenti ostatních core kapel.

Novej sluníčkovej klip kapely Pure Love

Frenký nám s Džimem vyplodil další hitovku, Riot Song, na to, jak je to provokativní text (opět) je to nasazený do příjemně baboletní atmošky a do toho tři zrzavý děti táhnou kombo. Boží. O albu se ale stále zatim nic neví.

A je to konečně venku. Gallows to vyndali.

S oficiálnim release datumemvoe 10. září tomu Nechápač stihnul věnovat 70 poctivých poslechů a musí s hrůzou konstatovat, že je to mnohem horší, než čekal. Ono se to dá poslouchat.

Ještě jednou si připomeňme, co vlastně jsou Gallows. Myšlenka nového, typicky britsky provokativního punku vznikla v roce 2005 v Londýně, ale čí byla původní, se dá těžko říct takhle z hlavy, protože Frank ani Štěpíček to nebyli. Štěpíček se k nim přikýbloval někdy v procesu, když jim odpadnul před Warped Tour najednou kytarista, tak byl Frenk natolik zoufalej, že řek jednomu ze svých drzých bratrů Carterových. Onehdá udělali dobrej dojem, byli vysvěceni do řad Epitaph records, a tam setrvávají dodnes. S jejich statutem hardcore-punkový legendy však mocně zacloumal loňskej odchod Frenka. Uplně se trhnul, nijak to nerozmatlával, jedinej důvod, co kdo udal, byla rozlišná představa budoucnosti kapely. A ticho po pěšině rozhodně nebylo. Gallows tak, do dvou tří tejdnů oznámili, že jejich nástávající frontman bude Wade Macneil, co předtim hrál v Hořícísaše (Alexisonfire), která se hříčkou osudu, rozpadla asi dva tři tejdny před tim. Zato u Frenka bylo dlouho ticho, ale to je jinej příběh (stránka 333 učebnice "Úsvit galantních pankáčů", profesor Nechápač však plánuje již brzy přednášku).

 Máme tedy před sebou vzorek Gallows - Gallows k podrobné analýze. Stopáž je dlouhá 32 minut, obsahuje 11 písniček, z toho předem známá pouze jedna, Last June, kterou Nechápač již posílal, a komentoval, že to je zavrženíhodná rychlokvaška. Důležitý však je to, na co se dnes ptáme a to jak toto působí na organismus v celý svý zrůdný nádheře.
Takže. První písnička je takovej servírovací papírovej tácek, kterej vypadá docela průměrně. V půlce sem to musela na chvíli pauznout na první poslech, a pustit si Gangnam style, protože jsem měla pocit, jako by ta skeptická část mne, co se ještě nevyrovnala s Vejdem, spáchala demonstrativní sebevraždu.
Ten první dojem je skutečně silnej. I když samotná písnička ničim, kromě intra v démonickym recitálu, vysloveně neoplývá. Když jsem se vyhrabala s facepalmu, tak sem s velkym sebezapřenim klikla na play a vydržela dalších asi deset vteřin. Ne, písnička Victim Culture mi přišla jako nekonzistentní štěk bez nějakýho valnýho drajvu. To jsem ještě netušila, jak moc se mejlim. Ten hlavní event je až písnička Everyone Loves You (when you're dead). Upřímně řečeno, rif mi připomíná Cantina band ze Star Wars, ale tahle písnička je zabijárna. Skutečná, nefalšovaná punková zabijárna, že jí nelze, nijak sdrbnout, a já zjisim, že to totiž žeru i s tim papírovym táckem, kterej tomu přecházel. Třetí jde na řadu Last June, zavrženíhodná rychlokvaška, která je i frý k dánloudu v jejich stánku na gallows.co.uk a už nezní tak příšerně, když už teda přežijete celý dvě předešlý písničky. Co já teda furt nějak nezvládnu zkousnout, je nejvíc vidět právě na Last June: Frank zpíval o orchestru vlků, královně s černym srdcem, kapitánech potápějících se lodí a tenhle Vejd řve A.C.A.B.! Totální úpadek lyrics, to si teda pište.
Outsider Art je prostě punkovej chorál, klasická koncertová písnička, ve který ani nejde vo kapelu ale vo obecenctvo. Takže takový míň piva, víc crustu.
Kupodivu ale Vapid Adolescent Blues se mi líbí. Takovej punk-rockově našláplej svižnej rytmus, i teda s dalším koncertovým nápěvem. Vejd sype rýmy bez obsahu jak Baťa cvičky. Geniální řež.
Austere začíná hustokrutopeklopřísně (kytarovej efekt vytočenej na level kanál), v písni chválím Štěpíčkovy kytary, které ukazují, kolik chaosu a anarchie se do nich vejde. Ty jeho prapodivný "parakordy" nás provázej i v další písničce Depravers, který mi zase připomínaj rytmikou nějakou všeobecně známou příšernost moderní muziky. Až na ten poslední brejkdaun, ten bych dala do velký síně brejkdaunů.
Odessa vás dostane díky tomu ROW-ROW nemelodickýmu nápěvu, kterej vás mrazí v kostech. Se mi líbí. Bez diskuze.
Nations\Never Enough sou takový děsně přitažený ve všech směrech za vlasy, ten text se mi taky nějak nezdá... a zrovna je to nejdelší píseň alba. V Cult of Mary Vejd se posune do jiný hlasový polohy-- ze svého chraplavého řvaní se na několik okamžiků přesune v chraplavý zpěv. Neuvěřitelné. Volejte řediteli. A ten konec je taky hezkej. Dětskej hlásek povídá něco vo crucified life jako ve škole. S Vejdovym chrchlem to tvoří zajímavý kontrast.
A poslední písnička je Cross of Lorraine. Existencionalistická problematika, nějakej synťákovej chór napovídá, že řešej světový problémy, kytara je vymyšlená moc dobře, tak akorát tvrdě a mě se to zase, proti vlastní vůli líbí. Achjo.

Tak co mi vlastně vadí? Že to nezpívá Frank? Nebo naopak, že to zpívá Wade? Na rovinu musim uznat, že razantně zažehlili ten průser s přídomkem "generic hc band", kterej jim byl přišit, co zveřejnili EP Mondo Chaos. Teď se vracej k lunatickýmu chaosu v kytarách, navíc přitlačili v oblasti dravejch rytmů, který vyrazej z audience živáku dvoubarevný hovno. Co se lyrics týče, mam pocit, že jejich "simplifikace" byla provedena v zájmu snazší zapamatovatelnosti a frázování, lépe chroustatelné pro lidové obecenstvo i na vesnici. Tohle třeba udělali Architects a kdo neřve na koncertě s nima, musí bejt němej.
Tohle je docela kamikaze příklad, ale co si zapamatujete spíš?

Drag your crosses through the ground 
Pull the carcass to the hound  
The ship we wrecked is going down  
The weather is a bitch and tonight she howls

anebo

FUN, FUN, FUN, FUN

LOOKING FORWARD 

TO THE WEEKEND

Seems like another mystery has been solved. 
Smím-li však srovnat Frankův hlasový projev s Vejdovym, tak Vejd má tak dvě hlasový polohy, což Frank má dobrý čtyři, ale tu čtvrtou začal používat až v jiný kapele. Má navíc uplně jinou kadenci a zatimco Frenk si liboval v kolísavym tempu, tak Vejd to všechno sere v jedný lajně na jeden nádech.
Takže Vejd smrdí. Kdyby se na Gallows vysrali a v týhle sestavě pokračovali jako jinej projekt, tak bych ho neposlouchala, respektive určitě ne do tý doby, než bych si nemyslela, že zdědil fanoušky někoho jinýho. Mě třeba ta Frenkova nenávist bytostně chybí. Jeho kryptická zášť je mnohem výživnější (zdůrazňuji: pro mě), než explicitní Vejdový stížnosti. Shrnuto, sečteno, podtrženo, sakumprdumbimbas: Závěrem naší analýzy bylo dokázáno, že Vejd smrdí.

First world problems: Datum koncertu BFW a Crossfaith neni jasný!

Celá věc se má takhle: Nelze slepě věřit tomu, co kde píšou, je zdravé pochybovat, klást otázky a číst Nechápačovo obludárium. Dovolte mi tedy prezentovat několik znepokojivých faktů:
Na stránkách Obludky Melodky neni jediná zmínka o koncertu Bleed From Withinm Bury Tomorrow, nebo Crossfaith a na danej den je dokonce hlášenej nějakej Billy Tha Kid. Nechápač teda musel zjišťovat informace pomocí ďáblových osidel, ano... zapnul facebook.
BFW maj svoje tour dates v excelovym pořádku na svý fanpejdži, kde maj sice hlášenej event na 16., ale nemaj tam odkaz na lístky (ještě jeden chybí, ale skutečně 99% to tam má).
Nadešel čas pro Nechápačův investigativní mozek.

Když si rozklikneme plakát, záhy zjistíme, že je čeká cesta z Hamburku do Brna a na přejezd maj od 13. do 16. října.
Je to jasný, pojedou totiž po D1 a nevědi, jestli dorazej už 15. nebo až 16. a nebo jestli vůbec.
Záhada vyřešena. Žel- jak to teda bude vypadat, se neví.

Nechápačova skrumáž nadcházejícího kulturního dění

Dlouho tu nebyly kulturní noviny Televize Nechápač, protože dlouho nebylo vo čem mluvit. Všechny slušný kapely jely na Vans Warped tour a tim vodřízly zbytek světa od jejich pravidelný dávky hardkůrečku.
Nejbližší akcí jsou tedy 30. září švécký bítls Refused v Lucerna Music Chlív, v režii borců z rokáče, tudíž za 180,- pro lidi v gumákách nebo s rokáčovou páskou. Jinak asi za 350,-, což je za tuhle legendu kultury svetrů se zipem, která už defacto šest let neexistuje, relativně férově nastřelená cena.

Pak tady máme hlášený na 22.října Architekty s While She Sleeps, což je prostě pecka, obzvlášť pro ty, co kvůli pochcanejm Architektům jeli na rokáč a teď vědi, že na ně musej jít znova, protože už vědi, že sou absolutně geniální. O WSS neustále básní Poník, tak si je Nechápač jednoho krásného dne poslechnul, a musí konstatovat, že to zní, jako kdyby se NYHC posunul blíž k post-hardkůrečku, je to poslouchatelný, ale zatim mě to nijak nevykostilo. Ale ty Architekti, to je námrd boží.

A teď ty smutnější zprávy. Kdo se tradičně chystal na detkórovou kratochvíli Never Say Die Tour od Impericonu, letos ušetří pětikilo, protože ten deathcore nějak pošel, or else-- nefrčí asi tolik, jako posthardcore. Navíc to i přesunuli do Futra, takže to bude o to větší zrůdnost. Letošní obsazení NSD je:
V hlavních rolích:
We Came As Romans.
blessthefall
For The Fallen Dreams
Stick To Your Guns
and so go on... všechny kapely sou dobrý ale...

 

Zato 16. října, šestnáctýho posranýho října, pojedeme na posraný Crossfaith s posranýma Bleed From Within do posranýho Brna!!!! A právě kvůli tomu posranýmu Brnu, si budu připadat docela posraně, protože pojedeme buď posranym autobusem, nebo posranym autem. Ale nic neni tak posraný, jako to Brno! Posraný Crossfaith musej bejt tak posraně dobrý, že se na ně potáhnu do takový posraný prdele. Ale o tom už se tady psalo.

A 31. října bude odveta za matláckej NSD, protože do Meetfactory přijedou Emmýři, TWA a Parkvej drajf, což je naprosto děsivá kombinace a nemůžu dospat. Emýři jsou moje srdcovka, TWA též a Parkvejové, takový krásný vzpomínky na ně mám, jak sem na nich naposled málem pustila duši, že prostě taky.

A vypadá to, jako jediná akce, kde se obejdete i bez obleku. Takže doufam, že se potkáme, protože já budu na 105% všude. Kromě NSD, teda pochopitelně.