Gramaticky zcela správný článek o vilné vile na Dobříši a o tom, jak sme tam vyli.

Poník nabídnul krátce po velké fondovací párty, že by mohl poskytnout svůj příbytek, nábytek a navézt si tam takový dobytek, jako jsme my. Pročež jsme zajásali a těšili se. Když nad tim uvažuju tak jako v globále, tak bych ani neřekla, že se tam stalo něco zajímavýho, ale když si rozfázuju jednotlivý kapitoly, tak se chlámu smíchy doteď, takže neni možný popsat celou tuhle estrádu dostatečně detailně, o něco podobnýho se pokusil Lev Nikolajevič Tolstoj a po cenzuře carskýho Ruska z toho vznikla Vojna a mír.
Takže. Vyrážím s Kachnou  v žun-žun-káře směr Opatof, kam dojel zmatený beroušek Bery.
"Jakej je rozdíl mezi mikro a makro?"
"Jestli je mikrob třeba kvasinka, tak makrob by byl asi mamut, vole."
Dojíždíme na totálně zasekaný Vinohrady pro Dafné. Pobíháme tam jako splašený kokoti, huhu, o půl hodiny později se všichni setkáme v postraní uličce a zjistíme, že nikdo z nás nemá cigára.
Hurá do Stodůlek pro Poníčka. Něco sme posrali s navigací, tak sme dojeli jen do Makra.
Upřímně řečeno, Bery, v Mikru bys taky asi moc nenakoupil, jak tak nad tim přemejšlim.
Když sme tam dojeli, tak jsme hráli na kytaru, zpívali, pořvávali sprosťárny, pozpěvovali sprosťárny, žrali popkorn, pořvávali sprosťárny na chatroulette, vařili, jedli, pořvávali sprosťárny na ulici, když sme šli nakupovat.
Během našeho víkendu jsem objevila několik relativně nových poznatků:
Pořvávání sprosťáren je zatraceně zábavný. Bery by byl fakt hnusná transka. Dafné je stydlivej. Míša se dokáže opít ciderem. Kachna má strašnej styl, když dořídí a první co udělá, že si votevře Bahník.
Zlatým hřebem (do rakve) této společenské sešlosti byl míchaný nápoj "Čůčo", složený z kvalitního krabicového vína Don García, Tinto a Malinovky značky Malinovka. Vypadalo to jako barva na velikonoční vejce a přibližně to tak i stejně chutnalo, nicméně se to stalo velkým hitem. Zatímco my s Dafné a Kachnou sme si již vypěstovali nějakou úroveň, tohle byl (teda alespoň pro mě) totální společenskej bungee jumping, doprovázenej ocasem, kterej chutnal jako zábradlí v pavlačovym domě a dvanáctihodinovym bolehlavem. Přikládám ilustrace:

Takže asi taková dobrota to byla.

Zatímco se snažíme si ucpat své dýchací otvory popkornem, protože se nám chce z pachuti čůča umřít, Kachna říká, že dostala nápad co udělat se zbylým čůčem.

.

.

.

.

.