Nechápačovy postřehy a nerozčesané myšlenky

No, měli sme s Nechápačem docela vydatnej tejden. Nechápač má dost uplně všeho a ze všeho nejvíc sebe.

Tady na to jenom klikněte prosím, a nerušeně pokračujte ve čtení článku.

Takže pátek byl uplně megaepic, fucken,  protože sem s Poníkem hodila motherfucker face on. Bála se nás celá hospoda, sme sooo hardcore, ahaha. Pamatuju si, jak mi nějakej vocas, djůd Důšan djůdejšn Pajp, povidá, že vážim prej dvěstěpadesátkilo, tak moje první reakce byla "POĎ MI TO ŘÍCT VEN!"

do konfliktu se přidává Kachna: VEN!

a Poník tasí svojeho glocka z holešovický tržnice: Seš normální? VEN!

situace rozesmála kazašskou obsluhu tak, že mu spad motýlek do piva.

Djůd Důšan Pajp navzdory insultaci z nás somroval číslo, a potkali se dvě miskívs bičez, to já a Lone Coyotte, Voyeek. Voyeek pravil, ať mu šoupnem fejk namba, který nám nadiktoval, ale já řikam, že to je tů mač kontakt. Zinscenovala sem to tak, že Voyeek se šel jako vomlouvat veřejně za něj, tak že mu bylo jako vodpuštěno a na důkaz naší neexistující srdečnosti posíláme kontakt.

Bylo to tak důvěryhodný, Nechápači, ty svině!

Sobota byla taky super, ale to sme vystřízlivěly a naše mothafucka ega splaskly, protože je bolela hlava. Poté sem odjela se podívat na oslavu narozenin svojí spolužačky z gymplu a došla sem k závěru, že sem nějaká moc hipsta v jejich společnosti. Šla sem totiž s hengouva glásys a růžový čepici a vyhlašovala takový moudra, jakože postmix je děsnej mainstream.

Párty, bulšit. Vyšlo nový cd ETID, taky tu budou, (musíme si tam s Poníkem vodchytit nějaký nový krasavce) takže čekejte recenze, a taky ne příliš pravidelný Nechápačův kulturní diář.