Tenhle článek se napsal sám na školnim vejletě do Norimberka v prosinci 2009. Je to prostě celý takový pis o mý, málem sem ukápla slzu, jakej nával sentimentu se na mě navalil. tak to přetáhnu ze svojeho devovýho účtu sem.
pátek 29. června 2012
středa 27. června 2012
Gallouskové maj novej singl
A je to zase vyblitá rychlokvaška.
Celá sklenice vyjde 11.září. Trapáci.
Teď maj podle mě lepší texty i Splašený Hrábě.
No dobře, tak na ty Architekty počkáme do podzimu.
Události posledních dní na Nechápačově stupnici:
Hot:
Architekti jedou do Prahy. Budou tu 22. října za 460 korun.
Whoa whoa whoa, calm your shit.
Cool:
Hadoukeni Prahu taky nevzdali. 30. června, což je pozejtří!!!! v LBM za 300. Kdo by to bejval tušil, že dorazej.
Tak určitě.
Not:
Pete Doherty zrušil svoje vystoupení na Rock for People. Von se totiž na to vysral, protože se taky těšil na Miyaviho (kterej tam taky ebude). Nebo už je vyjetější jak sjezdovka ve Špindlu, a fakt odjel na ten rehab, jak bylo oznámeno.
Neboj, to se ti bude líbit.
Ale upřímně řečeno, mě nesere tolik, že Pete Doherty zrušil všechny koncerty na půl roku, jako mě tenkrát nasrali Gallows, když zrušili autogramiádu. Před dvěmi lety. Ano, sere mě to doteď.
čtvrtek 21. června 2012
Ze série světového trháku #historkyzeseveru
Takovýhle objem informací by twitter nepojmul.
Inu, pokud si, milí obludáři, vzpomínáte na Nechápačovy ódy na Kazachstánce z února, tak si jistě rádi počtete pravdivý příběh ze severu.
Nechápač se plazil tenkrát v šest ráno na další vyšetření do nemocnice v Prahe, když tu náhle v davu krvesmilců se objevila krásná hlava krasavce.
Krasavec, tady? Pche! zakroutil hlavou Nechápač, pročež mu to začalo vrtat hlavou. Rozhodně dotyčný hezounek nevypadal jako někdo ocud, a proto usoudil, že ho vidí asi jedinej.
Smutné, že?
O několik dní později se o tom dal do řeči s Terínou, která se dala do řeči s někym jinym, co se musel dát asi do řeči s někym dalšim... a výsledek?
"Dyť je to Kazastánec!"
Nechápač se domnívá, že se jedná o vtipnou shodu, tak na něj, až ho potká příště, vyzkouší to nonšalantní (především docela legendární) gesto, které onehdá zabralo na kazašského krasavce z Woodstocku.
A nebo...
Inu, pokud si, milí obludáři, vzpomínáte na Nechápačovy ódy na Kazachstánce z února, tak si jistě rádi počtete pravdivý příběh ze severu.
Nechápač se plazil tenkrát v šest ráno na další vyšetření do nemocnice v Prahe, když tu náhle v davu krvesmilců se objevila krásná hlava krasavce.
Krasavec, tady? Pche! zakroutil hlavou Nechápač, pročež mu to začalo vrtat hlavou. Rozhodně dotyčný hezounek nevypadal jako někdo ocud, a proto usoudil, že ho vidí asi jedinej.
Smutné, že?
"Dyť je to Kazastánec!"
Nechápač se domnívá, že se jedná o vtipnou shodu, tak na něj, až ho potká příště, vyzkouší to nonšalantní (především docela legendární) gesto, které onehdá zabralo na kazašského krasavce z Woodstocku.
A nebo...
Áj vil falau hýým... hýýý ýýs mááj déstyný...<3
středa 20. června 2012
Deník Plesk napsal úchvatný článek o festivalech
Psát článek o článku je sama o sobě dosti zoufalost, ale tohle by vyrazilo dech i z mrtvýho.
Jak ste si jistě všimli, Nechápač má jakousi lehce perverzní zálibu v bulváru a proto, když se někde nudí na nástupišti (jakože se to stává často) si zakoupí nějaký masitý plátek bulvárních žvástů.
Deník Plesk, prosim, zjistil že v Čechách sou festivaly! No to svět neviděl, ale radši tam, nikdo nejezděte, protože to je drahý a ani tam nevystupuje nikdo koho znáte. Nechápač má taky tendence se přímo ďábelsky rozchechtat, když čte něco takle omezeneckýho, ještě ke všemu psaný v zběhlý bleskovštině. Donebevolající zlo napáchali bleskovští pisálci Sázavafestu, kde jako nejnejnej účinkující uvedli Anetu Langerovou a Gábinu Gunčíkovou (nevíte náhodou, kdo to je?)
Drazí pisálci z Blesku, vy kulturní trolové, požírači ponrav a orosení velbloudí exkrementi, pokud jste nikdy neslyšeli o Paulovi Oakenfoldovi, je načase abyste si konečně strčili hlavu do prdele a byli tak vystřeleni ke Slunci.
A to, že jako hlavní lákadlo na Rock for People ste užili Tomáše Kluse, též nikoho neudivilo (o tom Nechápač nic neslyšel taky).
Ke kompletní konstalaci hrůzy zbývá připomenout Zrůdu Zostravi (od kterýho Nechápač skutečně proti vlastní vůli vyslech jednu píseň v autobuse, kterou si dokonce řidič prozpěvoval, načež zmučený Nechápač doufal, že se někdo slituje a dá mu ránu z milosti. Tomu řidičovi. Následná smrt padesáti cestujících by byla nevyhnutelná, but totally worth it), kterej je hlášen taky jako z těch největších top artist. A jistě--závěrem nutno poznamenat název článku: Festivaly plné hvězd...
Jak ste si jistě všimli, Nechápač má jakousi lehce perverzní zálibu v bulváru a proto, když se někde nudí na nástupišti (jakože se to stává často) si zakoupí nějaký masitý plátek bulvárních žvástů.
Deník Plesk, prosim, zjistil že v Čechách sou festivaly! No to svět neviděl, ale radši tam, nikdo nejezděte, protože to je drahý a ani tam nevystupuje nikdo koho znáte. Nechápač má taky tendence se přímo ďábelsky rozchechtat, když čte něco takle omezeneckýho, ještě ke všemu psaný v zběhlý bleskovštině. Donebevolající zlo napáchali bleskovští pisálci Sázavafestu, kde jako nejnejnej účinkující uvedli Anetu Langerovou a Gábinu Gunčíkovou (nevíte náhodou, kdo to je?)
Drazí pisálci z Blesku, vy kulturní trolové, požírači ponrav a orosení velbloudí exkrementi, pokud jste nikdy neslyšeli o Paulovi Oakenfoldovi, je načase abyste si konečně strčili hlavu do prdele a byli tak vystřeleni ke Slunci.
A to, že jako hlavní lákadlo na Rock for People ste užili Tomáše Kluse, též nikoho neudivilo (o tom Nechápač nic neslyšel taky).
Ke kompletní konstalaci hrůzy zbývá připomenout Zrůdu Zostravi (od kterýho Nechápač skutečně proti vlastní vůli vyslech jednu píseň v autobuse, kterou si dokonce řidič prozpěvoval, načež zmučený Nechápač doufal, že se někdo slituje a dá mu ránu z milosti. Tomu řidičovi. Následná smrt padesáti cestujících by byla nevyhnutelná, but totally worth it), kterej je hlášen taky jako z těch největších top artist. A jistě--závěrem nutno poznamenat název článku: Festivaly plné hvězd...
úterý 19. června 2012
Noční obludná recenze For All Those Sleeping a jejich očekávané album Outspoken
Takovejch recenzí se nabízí a Nechápač si vybere zrovna již jednou usmrkanci nazvané For All Those Sleeping? Skandál? Jistě.
Tady si klikněte, já mezitím budu vášnive rozebírat a analyzovat.
Takže, první otázka? Kdo jsou usmrkanci For All Those Sleeping? Nikdo vo nich ještě neslyšel. A taky: nikdo neviděl.
K tomu prvnímu se dovolím namítnout, že pokud znáte Fearless Records, tak znáte tim pádem i kompilaci coverů Punk goes Pop, v které se objevili s coverem "You belong with me", kterou poslouchám ráda doteď, protože to byla jedna z mála věcí s koulema, která se ve čtyřce ukázala. A potěšila mne, proto sem si je poslechla.
To, že je nikdo nikdy neviděl, inu.. budiž. Dávají přednost lyric videům, maximálně nějaký live video, ale kde na ně stejně moc nezabíraj. No, ani se neni čemu divit.
Nechápač: "Ten kluk má prostě kozy."
Kachénka: "Kozatej fitkokretén."
A neřikejte, že mu na ně nečumíte taky. Vy víte, vo kom je řeč.
For All Those Sleeping sou ale úžasný v tom, že jakmile odezněly poslední turboswagy Caleba Hovna v Attack Attack! tak se objevili voni, takže máme zase vysokou šanci, že uvidíme slaďoučký posh mosh ve schéma breakdown-umcaca umcaca-breakdown-umca umca umca-dojezd. Když přijedou do Čech.
Začněme s recenzí:
Z celkových 12 (včetně intra) spatřila trojice světlo světa a dolehla k uším světců ještě před oficiálním releasem.
Tyto songy jsou:
Once a liar (always a fake), která je hned druhá po intru a je skvělá! Maximální vodpich, jakej může úvodní song poskytnout. Není nad krásnou písničku o lásce, navíc s takovymhle drajvem.
Další zveřejněná píseň, co jsem znala již před tím, byla Mark my words, která mě po všech stránkách dostává: Už jenom ty debilní lyrics, vo kterejch se u hardcóru tvrdí, že nikdo neposlouchá, timpádem se na ně nevysere ani Bílej tesák, tady dokážou zvednout písničku uplně někam jinam. No, nevodstěhovat se vod Řřřřýý, tak ta by mi určitě mňókla, že sem si vo nich vůbec nic nezjistila, a že ani nevim, jakýho sou žánru, než je vůbec začnu poslouchat. Nojo, Fearless sou plný úchylů, uvědomila bych si, a sjela aspoň tagy když už nic jinýho.
Tak sem to udělala až v průběhu psaní této recenze. Křesťánci to sou, žádný úchylové.
Zpátky k Mark My Words: Ty lyrics dávaj smysl, neskutečný-- dokonce si dovoluju tvrdit, že sou poskládaný tak, aby se rýmovaly!!!- a ani to neni vyloženě prvoplánový: (Dovoluju si opět rejpnout do Caleba Hovna, kterej na lyrics pohořel jak nejvíc moh, a právě proto se v jejich klipech můžou věnovat leda geocachingu, protože zpěv o ničem k ničemu valně estetickýmu nevede.) Stejně skromňoušký For All Those Sleeping k tomu udělali jen nízkorozpočtový lyric video. Jinak-- čeho jsme si všimli již dříve, tak je krásný, melodický a především nenásilný refrén v clean voxech, který je nota bene v této písni silný jak hovado. A ty synťáky... mama mia! U toho "falling appart" se z toho fakt rozkládám.
Přeskočila jsem Turn of the century- do písně nás uvede trendy dubstep "tudududu drrrr", který se objevuje i dál, a poskytuje extra blemcavý lepidlo k udržení jinak very smooooooth částí.
A já už si řikám, má to hlavu. Uvidíme, zda-li to má i patu. Překutálíme se Shaken not Stirred.
Už sem je začala podezírat z Lego effektu, kterym mě tak zklamali letošní Architekti, ale... Shaken not stirred má oproti jí předcházejícím písním uplně opačný drive: a to je zdánlivá nekonzistentnost. Působí na mě asi jako obejvák mojí babičky Kukluklaanový. Když se kouknete na jednu stranu, vidíte dřevěnou skříň z dob krále Hřebíka a háčkovaný záclony, na druhý straně vidíte nový kanape, set top box a digitální teploměr světélkující v jasně tyrkysový barvě.
Nedává to smysl, ale babičce se to líbí. Nojo, jenomže to, že se mi to vlastně nelíbí, sem zjistila až po deseti letech.
Potom: Follow my voice je další vrcholovou skladbou alba. Po klavírním intru a synťákovém nájezdu je clean sloka, což ve vás evokuje nějaký Simple plan, nebo co, pak growl, pak zase clean v refrénu. Celkově měkkčí skladba. Děsně se mi v bridge líbí ten drastickej kontrast syntových smyčců a zaskřípění kytary, z toho bych usírala furt, geniální prvek. Outro je opět slynt.
Life on fire: docela couračka, něco tomu chybí... á, asi nějakej valnější nápad, nicméně si myslim, že to rozhodně neni špatná skladba. Je vidno, že se už serou s tim clean vox refrénem proti vlastní vůli. Asking Alexandria na svoje špatný skladby vyšlou nějakýho elektromrdáka, kterej z toho na vlastní triko udělá ještě špatnější skladbu.
Never trust a dead man, narážka na Twilight, pojďme si zamoshovat od hezky podlahy. Tohle je konečně písnička, se kterou se neserou. Žádný votravný cleany, tohle je sólo pro cirkulárku- slovy Gé Dragouše: fantastic, baby! A podle Topa: Bůůmšakalaka.
Píseň, co následuje, Tell me Truth, kde si vyhrál zase bubeník: Asi umí bubnovat, to se u těhle kapel, prej, nevídá.
"Wo - o- oooo!" Laškovný začátek písně s názvem Love isn't real je peklo, mi na tváři vykouzlil výraz asi jako po týdnu zácpy. Ale... ale... ale když ty lyrics? A celý je to takový v tom bezútešnym hardkórovym čmoudu nečekanym rozveselením, i když vlastně řiká tkový hnusný věci. Tak to se uplně vidim, jak někde stojim s pivem, tancuju si do toho a prozpěvuju si. Je to pecka.
A jéje. Další měkkota na cestě: One Kiss. Boha jeho, na jaký serenádový amanty si to hrajou? Sice to začíná jako standardní oplodňovák, ten oldschoolovejší výraz sem zapomněla, stavěč asi, ale v půlce se to rozlomí jako kindrvejce a ten bagr, co z toho vyjede vám zlomí nohu. Ale pak to zase zteplá.
Poslední kus by ocenil Dafné, je to hodně Versailes, protože místo synťáku zapli čembálo. Je to fakt dobrý, tenhle poslední kus. Vážně výtečnej nájezd, brejk, sloky a tredny dubstep intercourse.
Shrnuto sečteno podtrženo: Křesťanskej post-hardkór z Minesoty je boží. A co, že se řiká, že všechny kapely se synťákama se navzájem vykrádaj (ne, nenašla sem moc shodnejch prvků natolik, abych vznesla žalobu, a určitě nezatajuju fakta, ctihodnosti) a co, že ten kluk v růžovym tričku má kozy. Once a steroid, always a fitkoblb.
Toto album se mi skutečně zamlouvá, doporučila bych ho všem, kdo už má po krk vožralejch syfilisů s nožičkama (Asking Alexandria). Je to osvěžující závan hardkóru bez pohlavních chorob.
Spíš Terminátor, než Outspoken. Možná ještě radši Termižrátor.
Tady si klikněte, já mezitím budu vášnive rozebírat a analyzovat.
Takže, první otázka? Kdo jsou usmrkanci For All Those Sleeping? Nikdo vo nich ještě neslyšel. A taky: nikdo neviděl.
K tomu prvnímu se dovolím namítnout, že pokud znáte Fearless Records, tak znáte tim pádem i kompilaci coverů Punk goes Pop, v které se objevili s coverem "You belong with me", kterou poslouchám ráda doteď, protože to byla jedna z mála věcí s koulema, která se ve čtyřce ukázala. A potěšila mne, proto sem si je poslechla.
To, že je nikdo nikdy neviděl, inu.. budiž. Dávají přednost lyric videům, maximálně nějaký live video, ale kde na ně stejně moc nezabíraj. No, ani se neni čemu divit.
Kachénka: "Kozatej fitkokretén."
A neřikejte, že mu na ně nečumíte taky. Vy víte, vo kom je řeč.
For All Those Sleeping sou ale úžasný v tom, že jakmile odezněly poslední turboswagy Caleba Hovna v Attack Attack! tak se objevili voni, takže máme zase vysokou šanci, že uvidíme slaďoučký posh mosh ve schéma breakdown-umcaca umcaca-breakdown-umca umca umca-dojezd. Když přijedou do Čech.
Začněme s recenzí:
Z celkových 12 (včetně intra) spatřila trojice světlo světa a dolehla k uším světců ještě před oficiálním releasem.
Tyto songy jsou:
Once a liar (always a fake), která je hned druhá po intru a je skvělá! Maximální vodpich, jakej může úvodní song poskytnout. Není nad krásnou písničku o lásce, navíc s takovymhle drajvem.
Další zveřejněná píseň, co jsem znala již před tím, byla Mark my words, která mě po všech stránkách dostává: Už jenom ty debilní lyrics, vo kterejch se u hardcóru tvrdí, že nikdo neposlouchá, timpádem se na ně nevysere ani Bílej tesák, tady dokážou zvednout písničku uplně někam jinam. No, nevodstěhovat se vod Řřřřýý, tak ta by mi určitě mňókla, že sem si vo nich vůbec nic nezjistila, a že ani nevim, jakýho sou žánru, než je vůbec začnu poslouchat. Nojo, Fearless sou plný úchylů, uvědomila bych si, a sjela aspoň tagy když už nic jinýho.
Tak sem to udělala až v průběhu psaní této recenze. Křesťánci to sou, žádný úchylové.
Zpátky k Mark My Words: Ty lyrics dávaj smysl, neskutečný-- dokonce si dovoluju tvrdit, že sou poskládaný tak, aby se rýmovaly!!!- a ani to neni vyloženě prvoplánový: (Dovoluju si opět rejpnout do Caleba Hovna, kterej na lyrics pohořel jak nejvíc moh, a právě proto se v jejich klipech můžou věnovat leda geocachingu, protože zpěv o ničem k ničemu valně estetickýmu nevede.) Stejně skromňoušký For All Those Sleeping k tomu udělali jen nízkorozpočtový lyric video. Jinak-- čeho jsme si všimli již dříve, tak je krásný, melodický a především nenásilný refrén v clean voxech, který je nota bene v této písni silný jak hovado. A ty synťáky... mama mia! U toho "falling appart" se z toho fakt rozkládám.
Přeskočila jsem Turn of the century- do písně nás uvede trendy dubstep "tudududu drrrr", který se objevuje i dál, a poskytuje extra blemcavý lepidlo k udržení jinak very smooooooth částí.
A já už si řikám, má to hlavu. Uvidíme, zda-li to má i patu. Překutálíme se Shaken not Stirred.
Už sem je začala podezírat z Lego effektu, kterym mě tak zklamali letošní Architekti, ale... Shaken not stirred má oproti jí předcházejícím písním uplně opačný drive: a to je zdánlivá nekonzistentnost. Působí na mě asi jako obejvák mojí babičky Kukluklaanový. Když se kouknete na jednu stranu, vidíte dřevěnou skříň z dob krále Hřebíka a háčkovaný záclony, na druhý straně vidíte nový kanape, set top box a digitální teploměr světélkující v jasně tyrkysový barvě.
Nedává to smysl, ale babičce se to líbí. Nojo, jenomže to, že se mi to vlastně nelíbí, sem zjistila až po deseti letech.
Potom: Follow my voice je další vrcholovou skladbou alba. Po klavírním intru a synťákovém nájezdu je clean sloka, což ve vás evokuje nějaký Simple plan, nebo co, pak growl, pak zase clean v refrénu. Celkově měkkčí skladba. Děsně se mi v bridge líbí ten drastickej kontrast syntových smyčců a zaskřípění kytary, z toho bych usírala furt, geniální prvek. Outro je opět slynt.
Life on fire: docela couračka, něco tomu chybí... á, asi nějakej valnější nápad, nicméně si myslim, že to rozhodně neni špatná skladba. Je vidno, že se už serou s tim clean vox refrénem proti vlastní vůli. Asking Alexandria na svoje špatný skladby vyšlou nějakýho elektromrdáka, kterej z toho na vlastní triko udělá ještě špatnější skladbu.
Never trust a dead man, narážka na Twilight, pojďme si zamoshovat od hezky podlahy. Tohle je konečně písnička, se kterou se neserou. Žádný votravný cleany, tohle je sólo pro cirkulárku- slovy Gé Dragouše: fantastic, baby! A podle Topa: Bůůmšakalaka.
Píseň, co následuje, Tell me Truth, kde si vyhrál zase bubeník: Asi umí bubnovat, to se u těhle kapel, prej, nevídá.
"Wo - o- oooo!" Laškovný začátek písně s názvem Love isn't real je peklo, mi na tváři vykouzlil výraz asi jako po týdnu zácpy. Ale... ale... ale když ty lyrics? A celý je to takový v tom bezútešnym hardkórovym čmoudu nečekanym rozveselením, i když vlastně řiká tkový hnusný věci. Tak to se uplně vidim, jak někde stojim s pivem, tancuju si do toho a prozpěvuju si. Je to pecka.
A jéje. Další měkkota na cestě: One Kiss. Boha jeho, na jaký serenádový amanty si to hrajou? Sice to začíná jako standardní oplodňovák, ten oldschoolovejší výraz sem zapomněla, stavěč asi, ale v půlce se to rozlomí jako kindrvejce a ten bagr, co z toho vyjede vám zlomí nohu. Ale pak to zase zteplá.
Poslední kus by ocenil Dafné, je to hodně Versailes, protože místo synťáku zapli čembálo. Je to fakt dobrý, tenhle poslední kus. Vážně výtečnej nájezd, brejk, sloky a tredny dubstep intercourse.
Shrnuto sečteno podtrženo: Křesťanskej post-hardkór z Minesoty je boží. A co, že se řiká, že všechny kapely se synťákama se navzájem vykrádaj (ne, nenašla sem moc shodnejch prvků natolik, abych vznesla žalobu, a určitě nezatajuju fakta, ctihodnosti) a co, že ten kluk v růžovym tričku má kozy. Once a steroid, always a fitkoblb.
Toto album se mi skutečně zamlouvá, doporučila bych ho všem, kdo už má po krk vožralejch syfilisů s nožičkama (Asking Alexandria). Je to osvěžující závan hardkóru bez pohlavních chorob.
Klinicky testováno.
neděle 17. června 2012
Do třetice všeho nejšokovatějšího: Nechápač zapomněl udělat recenzi na Daybreaker od Architects!
Ale naštěstí jí udělal Poník na svém duhově střevním blogu. A Nechápač s ní vyloženě nesouhlasí, má na to docela divnej názor, nicméně, neřiká, že to neni náser! Taková krátká, výstižná recenze je určitě lepší, než kdyby to tu Nechápací motala svejma muzikálníma algoritmama odshora dolů.
Jediný, co by ráda ale vytkla je, že to působí jakýmsi lego dojmem, ale pokud ste si toho nevšimli, tak vám nebude kazit iluze.
Na recenzi timpádem háže salám, ale, drazí obludáři, čekejte recenze na spoustu dalších vašich oblíbených kapel.
Někdo ve Fearless Records se asi doslova posral v kině, ale zní to logicky, že se budou labely přetahovat a nenechaj nikoho dlouho u lizu, ne? Takže když abum vydává bílá dáma Architects u Century Records, tak vytáhnou do boje s dvěma černejma jezdcema Miss May I a Memphis May Fire. Za nima ještě The Word Alive, by nádherná černá metalcorová věž, kterou (podle dostupnejch médií a releasů) někdo ještě vo dvě patra rozšířil (Entirety je fakt song roku) Do toho takový usmrkanci For All Those Sleeping, který jako pěšáci došli k Punk Goes Pop 4 s geniálnim coverem tý histerický krávy Taylor Swift si dost pomohli a teď sou na postu jednovokýho střelce, co je sice černej, ale čepec má bílej. Pak- čemuž už tolik nerozumim- Re-release Floodu od Of Mice&Men, pokusím se dohledat proč, nebo s Nechápačem dyžtak něco vymyslíme (zinvestigujeme).
Co na to Epitaph Records? Je to těžký to říct takle, ale nic, akorát spamujou. A Sumerian Records?
Ty už nemusej hnout prstem, protože od tý doby, co vydali Asking Alexandria to ublitý porno, tak maj vyděláno na několik století dopředu. Co-cože? Sam Carter chce něco říct--
Jediný, co by ráda ale vytkla je, že to působí jakýmsi lego dojmem, ale pokud ste si toho nevšimli, tak vám nebude kazit iluze.
Sam Carter not amused.
Objektivní kritika.
Někdo ve Fearless Records se asi doslova posral v kině, ale zní to logicky, že se budou labely přetahovat a nenechaj nikoho dlouho u lizu, ne? Takže když abum vydává bílá dáma Architects u Century Records, tak vytáhnou do boje s dvěma černejma jezdcema Miss May I a Memphis May Fire. Za nima ještě The Word Alive, by nádherná černá metalcorová věž, kterou (podle dostupnejch médií a releasů) někdo ještě vo dvě patra rozšířil (Entirety je fakt song roku) Do toho takový usmrkanci For All Those Sleeping, který jako pěšáci došli k Punk Goes Pop 4 s geniálnim coverem tý histerický krávy Taylor Swift si dost pomohli a teď sou na postu jednovokýho střelce, co je sice černej, ale čepec má bílej. Pak- čemuž už tolik nerozumim- Re-release Floodu od Of Mice&Men, pokusím se dohledat proč, nebo s Nechápačem dyžtak něco vymyslíme (zinvestigujeme).
Co na to Epitaph Records? Je to těžký to říct takle, ale nic, akorát spamujou. A Sumerian Records?
Ty už nemusej hnout prstem, protože od tý doby, co vydali Asking Alexandria to ublitý porno, tak maj vyděláno na několik století dopředu. Co-cože? Sam Carter chce něco říct--
You fucking pigs!
Oh.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)