Dlouho tu nebyly kulturní noviny Televize Nechápač, protože dlouho nebylo vo čem mluvit. Všechny slušný kapely jely na Vans Warped tour a tim vodřízly zbytek světa od jejich pravidelný dávky hardkůrečku.
Nejbližší akcí jsou tedy 30. září švécký bítls Refused v Lucerna Music Chlív, v režii borců z rokáče, tudíž za 180,- pro lidi v gumákách nebo s rokáčovou páskou. Jinak asi za 350,-, což je za tuhle legendu kultury svetrů se zipem, která už defacto šest let neexistuje, relativně férově nastřelená cena.
Pak tady máme hlášený na 22.října Architekty s While She Sleeps, což je prostě pecka, obzvlášť pro ty, co kvůli pochcanejm Architektům jeli na rokáč a teď vědi, že na ně musej jít znova, protože už vědi, že sou absolutně geniální. O WSS neustále básní Poník, tak si je Nechápač jednoho krásného dne poslechnul, a musí konstatovat, že to zní, jako kdyby se NYHC posunul blíž k post-hardkůrečku, je to poslouchatelný, ale zatim mě to nijak nevykostilo. Ale ty Architekti, to je námrd boží.
A teď ty smutnější zprávy. Kdo se tradičně chystal na detkórovou kratochvíli Never Say Die Tour od Impericonu, letos ušetří pětikilo, protože ten deathcore nějak pošel, or else-- nefrčí asi tolik, jako posthardcore. Navíc to i přesunuli do Futra, takže to bude o to větší zrůdnost. Letošní obsazení NSD je:
V hlavních rolích:
We Came As Romans.
blessthefall
For The Fallen Dreams
Stick To Your Guns
and so go on... všechny kapely sou dobrý ale...
Zato 16. října, šestnáctýho posranýho října, pojedeme na posraný Crossfaith s posranýma Bleed From Within do posranýho Brna!!!! A právě kvůli tomu posranýmu Brnu, si budu připadat docela posraně, protože pojedeme buď posranym autobusem, nebo posranym autem. Ale nic neni tak posraný, jako to Brno! Posraný Crossfaith musej bejt tak posraně dobrý, že se na ně potáhnu do takový posraný prdele. Ale o tom už se tady psalo.
A 31. října bude odveta za matláckej NSD, protože do Meetfactory přijedou Emmýři, TWA a Parkvej drajf, což je naprosto děsivá kombinace a nemůžu dospat. Emýři jsou moje srdcovka, TWA též a Parkvejové, takový krásný vzpomínky na ně mám, jak sem na nich naposled málem pustila duši, že prostě taky.
A vypadá to, jako jediná akce, kde se obejdete i bez obleku. Takže doufam, že se potkáme, protože já budu na 105% všude. Kromě NSD, teda pochopitelně.
V Díře nad Vltavou
Dvatisícedvanáct, hej hou.
Potraviny v centru
disponujou zdravou
výý-ii-i-i-iživouu.
Fakuj stravu mekáčovou
čekni jejich sójovou.
Kuskus, tofu, fazole
matka se neposere.
Ref:
Proteiny z prasat sou out
Sója má ukrutnosti swag.
*synťákovej brejkdaun*
Fakujeme systém vegeburgrem, pičo jeah.
Již je tomu déle, co kapela The Word Alive vydala třetí plateň s názvem Life cycles. Došlo tomu 24. června inscription date 2012, takže tahle recenze bude spíš skrytá agitačka na koncert v listopadu.
ano, s Parkway drive. A Emmure teda.
Entirety, už předpokládám, znáte, ale pusťte si to ještě, prosím, znova.
První, co Nechápačovi projelo myslí, když se kouknul na tracklist, tak to bylo "Hej, vole, tady někdo ležel dva roky v Game of Thrones." Ježto se domnívá, že názvy prvních tří písní "Dragon spell" "Wishmaster" "Entirety" by se hodily spíš k nějakýmu Within Temptation než k ex deathcorový kapele.
Ano-- a další nečekaná změna: před nějakým časem sem měla pocit, že hrajou death, nebo to aspoň měli někde napsaný, k čemuž se už vůbec nehlásej a s tim, co splodili teď, už ani nemůžou. TWA, welcome to seas of post hardcore. S tímto uměleckým skokem můžu jen prvním řadám na koncertě, při střídavých hopsacích sekvencích s občasným moshpitem doporučit pouze:
Takže úvod bychom měli, tak se můžeme přesunout k expozici samotného díla. Fearless records nám masírovali slinivku s předstihem a písničku Entirety, která to měla celý odstartovat, Nechápací prostě nemohla přestat poslouchat. Furt jí sjížděla na plný volume a řka si, díky, panebože díky! neb konečně měla čím přeřvat posranýho souseda, neboť on jí dělá to samý, však s Rudou z Ostravy.
A vůbec z něj nemá Nechápač tiky.
Entirety je prostě nádhernost, symfonie, skvost a perla, protože v sobě kloubí několik brilantních rifů s perfektním souladem synťáků a dokonce i po přečtení textu vám zůstanou všechny orgány na svém místě.
Z albumu je první Dragon Spell-- která zní jako nějaká nesvatá aliance s Dimmu Borgir. Metalcorový rify střídaný až příliš přehnanýma epickýma momentama syntetických zvonečků, smyčců a jiných blejskátek, na to mě nikdy moc neužilo.
Wishmaster, to je vono, to je ten správnej poměr mystična a ezoteriky s metalcorem. Někdo řiká půl na půl, podle mě to je 30 na 70. Protože je to klasická řež, prolnutá skutečně výbornym synťákem se sínusovkou zubatou jak rezavá obouručka. Občas to tam cinkne taky, ale jen v bridgi, asi na 5 vteřin.
O Entirety už řeč byla, nicméně ... je to vážně píseň na kterou jsme s Nechápačem čekali ... celou věčnost.
Opouštíme začarovaný les a vlezeme do "For your health" která má takovej soft intro s harfičkou, která se potom objevuje po celou dobu písničky, když neni zrovna breakdown, a nenahradí jí kytara. Je to hezký, ale uplně nadšená asi nejsem, ježto je to pochybně vyměkklý.
Ale Bar Fight mi vynahrazuje veškerý ztracený izule, protože to je svižná circle pitovka, pak chvíli hopsání, breakdown, no, má to uplně všechno! Navíc refrén je fakt chytlavej, kolikrát se přistihnete, že si ho někde prozpěvujete.
...
A teď Life Cycles.
Výtečná skladba, poměr epičnosti s metalkórem je skutečně výborně vyváženej, tahle písnička je schválena dermatologickou komorou a i dokonce dvěmi hejtry z deseti.
Nejprve mě zarazil onen salsacore, do kterýho píseň směřuje v první minutě, ale pak se to ale včas zlomí a je to přímo geniální. Perfektní náser, těšim se do kotle.
Evolution je taky dobrá, ale spíš mi to zní jako nějaký metalizovaný Genesis, možná, že se s tim serou až moc už. Hidden Lakes je první písnička, na jejíž první tóny nebyly užity synťáky. Ty se objeví až v páté vteřině. Cinkačka, blikačka, a až na ten punkrockovej riff, nic novýho na světě.
Ambitionary začíná jako něco od iwrestledabearonce nicméně je to sluníčková, srdíčková zamilovaná slaďárna. S breakdownama.
Pak už zmíním pouze Room 126, neb mi připomíná Bloc Party a píseň Room 410 od gejbendu Call the Cops.
No, TWA, nepatrně vyměkkli, by se klidně mohli hrdě prezentovat na letošním Never Say Die, a je zcela evidentní, že turné Parkvejů bylo domluveno ještě dřív, než vyšel Life Cycles.
Tak, kocky byly vrženy. Národe nyní je řada na tobě. 30. listopadu v Meetfactory připomeneme Tellemu, zač je toho Care bear!
Jelikož Nechápač neni žádnej Libor Bouček, tak to sem bez dlouhých keců švihne:
Zní to jako kdyby prasák Danny Worsnopp souložil s Pocahontas na koncertě Český Filharmonie. A nebo jako 94,6% ostatních post hardcore kapel. Ale inu, taky pokus jak se opět začlenit do lidskýho společenstva. Ježto z koulí toho klukum, vidno, po dvou letech těžkýho života rokenrolových legend, moc nezbylo, budeme se holt muset spokojit s tímto polovysokým námrdkem, jež poskytuje asi tolik invence, inspirace a originality asi jako Worsnopova poblitá nohavice, a doufat, že to lepší z připravovaného alba nás teprve čeká. A proto, příde motto:
Kapela OM&M prochází stále nějakejma personálníma změnama, právě proto usoudil, že plánované reissue je právě kvůli tomu, že hoděj pár songů do jiný tóniny, eventuelně to přezpívá nějakej jinej kvokálista.
Jaká je skutečnost a jak moc pravdivé byly Nechápačovy odhady se dozvíte na konci našeho dnešního dílu Na stopě. Místo tradiční znělky však užijeme novou pecku, The Depths.
Již při prvním riffu si vybavíte uplně jinou kapelu, než naše známý OM&M, který byli v originálnim Floodu dost vysluníčkovaný až přímo kytičkový s puntíkama. Tohle zní něco jako Slipknot featuring Mitch Lucker, a mě se to kurde líbí. The Flood je megaepickej náser taky, stejně tak jako The Storm. The Calm je taková voddychovečka na začátku, při který si uvolníte svalstvo (předevšim svěračů), protože budete mít po tom co dělat, abyste samou radostí udrželi stolici.
Jsem skutečně nadšená, dávám celých jedenáct z deseti, protože tohle potěší jak milovníky melodického deathcoru, tak i se na to dá hopsat a omdlívat z krásného eltédéčka krásného Alana Ashbyho.
Fešák, co?
Tak teď, co ta sestava aktuální. Nejprve měl detektiv Nechápač pocit, že zase vyhodili Austina z kapely, kterou si dokonce sám založil. Člověk si říká, no, tak to musí bejt fakt ballbag, když ho věčně vyhazujou z jeho vlastních projektů, ale nikdo neví, že čtyřmetrový Austin s předlouhým požerákem má Marfanův syndrom, což je něco, o čem Nechápač slyšel v histologii a měl to eskamotér Hudýny a houslista Paganýny, kterejm to umožňovalo dělat ty jejich píčoviny s rukama, protože jeden z mnoha příznaků týhle vrozený poruchy pojivový tkáně sou i hypermobilní klouby. O tom, do jaký míry je hypermobilní i mastodont Austin, nevíme nic, však jen to, že má vážný srdeční problémy, občas si na nějaký operaci sem tam na chvíli exne, ale je stále naživu. Proto by se nedalo divit, kdyby OM&M se ho chtěli zbavit, protože si moc nedává dlouhý šňůry. (Pozn. tento syndrom však nevylučuje, že by nemoh bejt zároveň i ballbag)
A zde důkaz: Jednou mu skutečně srdce vyndali. A nechali mu rejhu v čestpýsu.
Takže jednim šmahem: kapela hraje v složení Austin, Valentino, Alan a Phil. A maj se rádi, to je hlavní, tak snad jim to dlouho vydrží.
