Life cycles, když je ta Olympiáda

Již je tomu déle, co kapela The Word Alive vydala třetí plateň s názvem Life cycles. Došlo tomu 24. června inscription date 2012, takže tahle recenze bude spíš skrytá agitačka na koncert v listopadu.

ano, s Parkway drive. A Emmure teda.

Entirety, už předpokládám, znáte, ale pusťte si to ještě, prosím, znova.

První, co Nechápačovi projelo myslí, když se kouknul na tracklist, tak to bylo "Hej, vole, tady někdo ležel dva roky v Game of Thrones." Ježto se domnívá, že názvy prvních tří písní "Dragon spell" "Wishmaster" "Entirety" by se hodily spíš k nějakýmu Within Temptation než k ex deathcorový kapele.
Ano-- a další nečekaná změna: před nějakým časem sem měla pocit, že hrajou death, nebo to aspoň měli někde napsaný, k čemuž se už vůbec nehlásej a s tim, co splodili teď, už ani nemůžou. TWA, welcome to seas of post hardcore. S tímto uměleckým skokem můžu jen prvním řadám na koncertě, při střídavých hopsacích sekvencích s občasným moshpitem doporučit pouze:

Takže úvod bychom měli, tak se můžeme přesunout k expozici samotného díla. Fearless records nám masírovali slinivku s předstihem a písničku Entirety, která to měla celý odstartovat, Nechápací prostě nemohla přestat poslouchat. Furt jí sjížděla na plný volume a řka si, díky, panebože díky! neb konečně měla čím přeřvat posranýho souseda, neboť on jí dělá to samý, však s Rudou z Ostravy.
A vůbec z něj nemá Nechápač tiky.
Entirety je prostě nádhernost, symfonie, skvost a perla, protože v sobě kloubí několik brilantních rifů s perfektním souladem synťáků a dokonce i po přečtení textu vám zůstanou všechny orgány na svém místě.
Z albumu je první Dragon Spell-- která zní jako nějaká nesvatá aliance s Dimmu Borgir. Metalcorový rify střídaný až příliš přehnanýma epickýma momentama syntetických zvonečků, smyčců a jiných blejskátek, na to mě nikdy moc neužilo.
Wishmaster, to je vono, to je ten správnej poměr mystična a ezoteriky s metalcorem. Někdo řiká půl na půl, podle mě to je 30 na 70. Protože je to klasická řež, prolnutá skutečně výbornym synťákem se sínusovkou zubatou jak rezavá obouručka. Občas to tam cinkne taky, ale jen v bridgi, asi na 5 vteřin.
O Entirety už řeč byla, nicméně ... je to vážně píseň na kterou jsme s Nechápačem čekali ... celou věčnost.
Opouštíme začarovaný les a vlezeme do "For your health" která má takovej soft intro s harfičkou, která se potom objevuje po celou dobu písničky, když neni zrovna breakdown, a nenahradí jí kytara. Je to hezký, ale uplně nadšená asi nejsem, ježto je to pochybně vyměkklý.
Ale Bar Fight mi vynahrazuje veškerý ztracený izule, protože to je svižná circle pitovka, pak chvíli hopsání, breakdown, no, má to uplně všechno! Navíc refrén je fakt chytlavej, kolikrát se přistihnete, že si ho někde prozpěvujete.
 ...

A teď Life Cycles.
Výtečná skladba, poměr epičnosti s metalkórem je skutečně výborně vyváženej, tahle písnička je schválena dermatologickou komorou a i dokonce dvěmi hejtry z deseti.
Nejprve mě zarazil onen salsacore, do kterýho píseň směřuje v první minutě, ale pak se to ale včas zlomí a je to přímo geniální. Perfektní náser, těšim se do kotle.
Evolution je taky dobrá, ale spíš mi to zní jako nějaký metalizovaný Genesis, možná, že se s tim serou až moc už. Hidden Lakes je první písnička, na jejíž první tóny nebyly užity synťáky. Ty se objeví až v páté vteřině. Cinkačka, blikačka,  a až na ten punkrockovej riff, nic novýho na světě.
Ambitionary začíná jako něco od iwrestledabearonce nicméně je to sluníčková, srdíčková zamilovaná slaďárna. S breakdownama.
Pak už zmíním pouze Room 126, neb mi připomíná Bloc Party a píseň Room 410 od gejbendu Call the Cops.
No, TWA, nepatrně vyměkkli, by se klidně mohli hrdě prezentovat na letošním Never Say Die, a je zcela evidentní, že turné Parkvejů bylo domluveno ještě dřív, než vyšel Life Cycles.

Tak, kocky byly vrženy. Národe nyní je řada na tobě. 30. listopadu v Meetfactory připomeneme Tellemu, zač je toho Care bear!