Sklepní chovatel Craig Owens (Krek ouvejs) prohlásil, že s D.R.U.G.S. končí a že se vrací k Chiodosu, příčiny světu neznámé, jenom opět Nechápačův skrytý investigativní reportér ví, co se stalo.
Matt Good, mu ze sklepa utek, pomocí řetězu a otvíráku, co sebral ze země, když si Andy Biersack ze sebe otíral mastné pozůstatky po rozložitých fanynkách Black Veil Brides, které se s ním fotily na Warped Tour. Andy Biersack nevěděl o tom, co se děje Matgůdovi, dokud ve společném interview s Brianem Starem ( nebo jak se ten kříženec člověka a angreštu jmenuje) Matgůd nezačal hovořit o rektální kolonoskopii tak detailně, že i Andymu došly slova. I Brianovi.
Mezitím však Matgůd si poskládal z Andyho fragmentů jednoduchou páku s kladkou, pomocí čehož ulomil kliku a utekl z Krekova sklepa. Teď nemá Krek koho prznit, ani s kym hrát v kapele, tak se zase vrací k blbýmu Chiodosu.
Ptáte-li se, kde je Matt Good teď, mám na to taky odpověď:
Sto roků online byl, mlela jsem
sto roků posílám zprávy,
za sto let na serveru přiblblém
heslo mi rusáci vzali.
Pořídila jsem si nový notebook, jestli to teda ještě nevíte, právě jsem se dohrabala k internetu a qip mi změnil heslo. No fuj. Až vám začnu posílat erotický zprávy v azbuce, tak to je tim, že můj access k mojemu icq účtu je krapet omezen. A aby ten článek nebyl uplně tak na pytel, tak sem dam aspoň vobrázek Alexe.
Jojo, Brůsvilis někde brečí do hromady koksu, protože Smrtonosnou zbraň 6 natočili bez něj. Jmenuje se Slave to the game.
Nemusim rozlemcat moc vomáčky kolem, kapelu Emmure všichni dobře znáte. Byli k vidění dvakrát po sobě na legendárním turné Impericonu, Never Say Die, což nebývá dvakrát zvykem. Zatímco v roce 2010 tam byli spíše řekněme do počtu, po vydání alba Speaker of the dead se vyšvihli mezi death/ metalcore špice, a třeba takový Asking Alexandria, když chtěj mít klip ještě tvrdší, než Worsnopovy játra, tak tam samtájms kulišácky narafičej člena kapely Emmure, aby měli pocit, že ten klip nemoh bejt drsnější (úkol pro bystré hlavy, spočítejte členy kapely Emmure v klipu AA To the stage).
Emmure jsou typičtí precizností kytar-- nikdy nevíte, jestli koukáte do binárního kódu nebo na jejich taby-- prořízlý nějakym mathkórovym skřekem flažole. Jejich zpěvák, Frankie, se může pochlubit docela unikátním vokálním uměním, ježto i mě kolikrát growleři splývaj, tak jeho poznám i ze sluchátek značky Filips syfilis. Prohazuje to s takovým naléhavým cleanem, přičemž sám vypadá tak, že byste spíš očekávali, že začne něco repovat.
Ano, kvůli Emýrům se neštítím ploských čepic, a neshledávám to tak mrzkým fashion statementem.
10. dubna vyšlo celý nový album, narovinu vám řeknu, že to asi tak dobrý jako Speaker of dead neni. Pusťte si Protoman, lehněte si na otoman a pokračujte ve čtení mých světonázorů, by řekli sourozenci Gondíkovi.
Ten klip je fakt něco pro epileptiky, vážně.
Takže to je první, ne vlastně druhá písnička ze Slave to game, jakmile si Frankie štěkne, tak já prostě vim, co hraje. Nicméně v první písničce můžete vyčenichat nějaký změny, podle kterejch si můžete rozmyslet, jestli poslouchat dál, nebo to proklejt v šestnácti zapomenutejch jazycích a zapít to Luciferovou žlučí (zdravim metaláky). Je to melodičtější, ale furt to má dost pevnou strukturu. Celá písnička je breakdown a chci to vidět naživo. She gave her heart to deadpool je matkór a nečekaný brejkdauni. Jako kdybych na pozadí místy slyšela nějaký dýdžejovský skreče, co byly v kurzu v ranejch devadesátkách. Při poslednim brejkdaunu zkreslení takový, co se ani do deathkóru nehodí, ts ts.
I am on Onslaught, teď už vážně nevim, jestli si našli nějakýho diskžokeje, nebo si na ty svoje ibanézy přidělali lespólofský sviče. Z týhle sekaný by Jirka Babica vypustil duši (pokud by jí neposypal eidamem). Jinak je to konzistentní dílo hodné slušnýho moshe.
Bison Diaries zrovna nápaditostí neoplývá, ale když se to zakápne citrónem, tak naživo to bude určitě stravitelný. Poltergeist je jenom intro a nájezd na Cross Over Attack, to je ten main event! Má tak těžkej brejk, že bych se nedivila, kdyby ultimátní krabkórníci už nemlátili hlavou vo zem. Obměňování melodie je v tomhle nutný, protože to je taková řež, co nepamatujou ani Strážci vesmíru, když na ně vylítla smečka rozzuřených bramboráků.
Název Umar dumps Dormammu mi evokuje 1000+1 noc, co běžela na Nově, ale muzika samotná je heavy as heavy metal can be. Napojuje na ní Blackhead, sdílej spolu skrečovanej riff, jak od Toma Morella. Doteď byly ale jen samý prasárny. Přichází pověstná dovednost Emmure, když už máte pocit, že brzo jim v tom kotli asi zaklepete bačkorama, tak spustěj něco jako je právě MDMA, 10 skladba, kdy si rozmyslíte odcházení z kotle a naberete dech. MDMA vám poskytuje 3 a půl minuty na vydejchání, pokračuje se dál v zabíjení. War begins with you je ten hrozně pekelnej rokenrol, pro mě nejpovedenější song. Je na Emmure nezvykle členitej, a nezvykle vyměkklej. Nevim co mě k tomuhle prohlášení vede, ale instikt říká, že tahle písnička je uplně ale uplně jiný než vostatní. Poslední sladký brejkdaun čeká v skladbě A.I., kterážto dokonce zasmrádá něčim tak nečistym (filthy) jako je drop od Skrillexe. Zatimco teda Skrillex svoje dropy získává pomocí elektropánve a wubwubplotny, Emmure to udělali s basovým zkreslením level "kanál". I tak to jde
Upřímně řečeno, na poslech doma je Slave to game docela nudička, ale na koncertě si na toto nechám rozbít ústa s radostí. Notná dávka kreativity je taky úctyhodná, deathcore neni zrovna párek v rohlíku a jentak něco novýho tam jentak neuváženě nandat ... chápete, k čemu by to mohlo vést.
Dovolte mistru Nechápači vám představit několik kulturních novinek a později to vyostřit pointou jak prase.
Přejděme rovnou k inkvizici. Tyhlety genderově nerozhodný americký umělci sou tak děsivý, že i Stephen King by si vo tom netroufnul nic napsat, neboť by se většina populace posrala jenom při přečtení názvu. "A tak sem kliknul na doporučený video přes Jeffreeho Stara..."
Tohle je masakr, skutečná maxikrutost:
Deuce (čti Důš) je reper, kterej je s tou maskou skoro tak drsnej jako Bionic Ghost Kids, podobně tak i hraje ale comu k tý dokonalosti drsnoty chybí, je létající axolotl a berlínskej underground. Prej- reper- chápete to? Maska by se měla třpytit jako Fantomasův šourek a né že bude vypadat jako ubal od uheráku. Melodie unylá, poslouchám to už asi popátý a snažim se přijít na nějakej rif, kterej by šel zapamatovat. Dalo by se předpokládat, že když se to jmenuje America, choděj tam všude zombálové, že lyrics budou nějaká řádná satira nebo protest song. Ale já bych řekla, že slova tohoto díla popisují blowjob nebo napichování žilek na záchodě v Mekáči. Zapište si.
Tak a teď ta lepší část.
Mitchovo, teda nový video kapely Suicide Silence. Zombíci řízlý trochou Hunger Games, z čehož si uplně usírám, neboť spojit dva takle provařený kýče vede k výsledku Far beyond kitsch meter a spadá do stupnice Awesome. Hejtrs tomu dávaj pěkně nafrak a já samozřejmě mám teorii proč, nicméně dokud budou chodit metly na deathcore, tak se nemáme čemu divit. Metaláci na deathcoru totiž připomínaj druháky z gymplu na koncertě vážné hudby, protože "To je nahovno, dyť se to nedá poslouchat, deme na pívo (napíchnout žilku)."
Chlapeček z klipu taky napichuje žilku, protože ho pokousala zombice. A teď ta pointa. 5.5.2012 je tradiční pražskej Zombie Walk, perla těhle pouličních exhibicí, a letos už bych tam vážně chtěla jít. Tak, Mitch Lucker se mnou,ať si najdu nějakýho kamaráda, co tam bude chtít jít taky.
Poník nabídnul krátce po velké fondovací párty, že by mohl poskytnout svůj příbytek, nábytek a navézt si tam takový dobytek, jako jsme my. Pročež jsme zajásali a těšili se. Když nad tim uvažuju tak jako v globále, tak bych ani neřekla, že se tam stalo něco zajímavýho, ale když si rozfázuju jednotlivý kapitoly, tak se chlámu smíchy doteď, takže neni možný popsat celou tuhle estrádu dostatečně detailně, o něco podobnýho se pokusil Lev Nikolajevič Tolstoj a po cenzuře carskýho Ruska z toho vznikla Vojna a mír.
Takže. Vyrážím s Kachnou v žun-žun-káře směr Opatof, kam dojel zmatený beroušek Bery.
"Jakej je rozdíl mezi mikro a makro?"
"Jestli je mikrob třeba kvasinka, tak makrob by byl asi mamut, vole."
Dojíždíme na totálně zasekaný Vinohrady pro Dafné. Pobíháme tam jako splašený kokoti, huhu, o půl hodiny později se všichni setkáme v postraní uličce a zjistíme, že nikdo z nás nemá cigára.
Hurá do Stodůlek pro Poníčka. Něco sme posrali s navigací, tak sme dojeli jen do Makra.
Upřímně řečeno, Bery, v Mikru bys taky asi moc nenakoupil, jak tak nad tim přemejšlim.
Když sme tam dojeli, tak jsme hráli na kytaru, zpívali, pořvávali sprosťárny, pozpěvovali sprosťárny, žrali popkorn, pořvávali sprosťárny na chatroulette, vařili, jedli, pořvávali sprosťárny na ulici, když sme šli nakupovat.
Během našeho víkendu jsem objevila několik relativně nových poznatků:
Pořvávání sprosťáren je zatraceně zábavný. Bery by byl fakt hnusná transka. Dafné je stydlivej. Míša se dokáže opít ciderem. Kachna má strašnej styl, když dořídí a první co udělá, že si votevře Bahník.
Zlatým hřebem (do rakve) této společenské sešlosti byl míchaný nápoj "Čůčo", složený z kvalitního krabicového vína Don García, Tinto a Malinovky značky Malinovka. Vypadalo to jako barva na velikonoční vejce a přibližně to tak i stejně chutnalo, nicméně se to stalo velkým hitem. Zatímco my s Dafné a Kachnou sme si již vypěstovali nějakou úroveň, tohle byl (teda alespoň pro mě) totální společenskej bungee jumping, doprovázenej ocasem, kterej chutnal jako zábradlí v pavlačovym domě a dvanáctihodinovym bolehlavem. Přikládám ilustrace:
Takže asi taková dobrota to byla.
Zatímco se snažíme si ucpat své dýchací otvory popkornem, protože se nám chce z pachuti čůča umřít, Kachna říká, že dostala nápad co udělat se zbylým čůčem.
Jistě si všichni vzpomínáte na Nechápačovu konspirační teorii o tom, že Krek Ouvejs je vlastně takovej Pepé Fritzl z Warped Tour, že doma ve sklepě drží Matta Gooda a vyžaduje po něm nový písničky a preventivní kolonoskopii každý den. Baže, taky jim to s kapelou D.R.U.G.S. sviští, pageviews a lajků na každym videu víc, než celý Rise Records s Attack Attack! na geocachingu dohromady.
Takže zde mam úžasný video k nastínění jejich živáků, dovolte mi poznamenat, že Krek Ouvejs je fakt strašnej uplně po všech stránkách a docela bych mu doporučila, ať si stáhne autotune do iphonu a používá to i na svoje telefonáty.
Tam snad nezazpíval jedinej part čistě, a jelikož si toho nikdo asi kromě Nechápače nevšim, to znamená, že Krekův talent by se dal zužitkovat k věčné slávě-- tady:
Dobrý den, pane Ouvejsi, odkud ste k nám přijel?
Z Mníšku pod Brdy, mám tam chalupu, zahrádku a pejska.
No to je krása. Dámy a pánové, Krek Ouvejs.
Severnííí vííííítr je krutýýýýýýý, put your hands in the air, party in the sanatorium!
Je to fakt nářez.
Líbí se mi mikina s Insanity Wolfem, takovym, co má Andrew Whiting s tanktopem. Ale nelíbí se mi, že v Čechách je tahle značka uplně dead. Nebo spíš unborn.
Přidávám fotku kapely Arkaik Arkaik!
Takže Nechápač se šel fotit před zrcadlo. Vypadá to hrozně kontroverzně, přičemž je ale řádně oblečen. Nová kérka musí vyjít do světa, však doma Nechápač tvrdí, že k tomuto derivátu došlo v důsledku zhoršení alergie na papriku. Nechápač nemá moc praxe s timhletim kroucenim u zrcadla s výrazem lačnýho Rampy McKváka. Chtěl vyfotit jen samotný tetování, ale na tyhle partie se blbě směřujou selfportraity. Jako speciální efekt bylo užito zaprasené zrcadlo a toť vše.
Dneska to bude fakt maso, totiž Caleb Hovno na jeho Twitteru právě sbírá gratulace a ti, kteří jsou slavní natolik, že si produkují písničky ve vlastním nahrávacím studiu (to znamená stejně slavní a dokonalí jako on), jsou odměněni sladkou zprávou ve smyslu "Díky seš fakt nej kámoš."
Načež zvědavý Nechápač, který ani Caleba Hovna nevodebírá, zato vodebírá Miss May I, jejichž zpěvák Levi Benton ani dokonce nepatří mezi ty prominentní šťastlivce, mu vypisuje svoje přání štěstíčka, lásky, lidiček... něco takovýho.
A jelikož Levi Benton je hroznej slaďouš, podpantofel a stalker, ježto Nechápač zaregistroval, že tvýtuje pouze, jen a jedině o své přítelkyni výhradně, Nechápače napadla perverzní myšlenka, a to : "Co když se Caleb Hovno žení?"
Následuje průtrž Nechápačových myšlenek. "Nesmysl, mu gratulujou k narozeninám." "Má narozeniny v prosinci." "Nemůže se ženit, dyť je mladší než Kachna, voe." a zadává do tvita vyhledávače @CalebHovno.
Tam je to černý na bílým, Caleb Hovno do toho praští s nějakou bábou, kterou by Nechápač tipnul na 34, co vypadá jako kříženec Kylie Minogue a šňůry vod hajzlu. Caleba čeká zplnoletnění, první dovolená v Jugoslávii a rodinný vůz značky Trolololvo. Šlápota, jeho nastávájící, to asi uplně nebude, ale sme všichni uplně v prdeli, protože Zewa nestíhá doplňovat do regálů šnuptychly. Ptáte se proč?
