Emmure jsou typičtí precizností kytar-- nikdy nevíte, jestli koukáte do binárního kódu nebo na jejich taby-- prořízlý nějakym mathkórovym skřekem flažole. Jejich zpěvák, Frankie, se může pochlubit docela unikátním vokálním uměním, ježto i mě kolikrát growleři splývaj, tak jeho poznám i ze sluchátek značky Filips syfilis. Prohazuje to s takovým naléhavým cleanem, přičemž sám vypadá tak, že byste spíš očekávali, že začne něco repovat.
Ano, kvůli Emýrům se neštítím ploských čepic, a neshledávám to tak mrzkým fashion statementem.
10. dubna vyšlo celý nový album, narovinu vám řeknu, že to asi tak dobrý jako Speaker of dead neni. Pusťte si Protoman, lehněte si na otoman a pokračujte ve čtení mých světonázorů, by řekli sourozenci Gondíkovi.
Ten klip je fakt něco pro epileptiky, vážně.
Takže to je první, ne vlastně druhá písnička ze Slave to game, jakmile si Frankie štěkne, tak já prostě vim, co hraje. Nicméně v první písničce můžete vyčenichat nějaký změny, podle kterejch si můžete rozmyslet, jestli poslouchat dál, nebo to proklejt v šestnácti zapomenutejch jazycích a zapít to Luciferovou žlučí (zdravim metaláky). Je to melodičtější, ale furt to má dost pevnou strukturu. Celá písnička je breakdown a chci to vidět naživo. She gave her heart to deadpool je matkór a nečekaný brejkdauni. Jako kdybych na pozadí místy slyšela nějaký dýdžejovský skreče, co byly v kurzu v ranejch devadesátkách. Při poslednim brejkdaunu zkreslení takový, co se ani do deathkóru nehodí, ts ts.
I am on Onslaught, teď už vážně nevim, jestli si našli nějakýho diskžokeje, nebo si na ty svoje ibanézy přidělali lespólofský sviče. Z týhle sekaný by Jirka Babica vypustil duši (pokud by jí neposypal eidamem). Jinak je to konzistentní dílo hodné slušnýho moshe.
Bison Diaries zrovna nápaditostí neoplývá, ale když se to zakápne citrónem, tak naživo to bude určitě stravitelný. Poltergeist je jenom intro a nájezd na Cross Over Attack, to je ten main event! Má tak těžkej brejk, že bych se nedivila, kdyby ultimátní krabkórníci už nemlátili hlavou vo zem. Obměňování melodie je v tomhle nutný, protože to je taková řež, co nepamatujou ani Strážci vesmíru, když na ně vylítla smečka rozzuřených bramboráků.
Název Umar dumps Dormammu mi evokuje 1000+1 noc, co běžela na Nově, ale muzika samotná je heavy as heavy metal can be. Napojuje na ní Blackhead, sdílej spolu skrečovanej riff, jak od Toma Morella. Doteď byly ale jen samý prasárny. Přichází pověstná dovednost Emmure, když už máte pocit, že brzo jim v tom kotli asi zaklepete bačkorama, tak spustěj něco jako je právě MDMA, 10 skladba, kdy si rozmyslíte odcházení z kotle a naberete dech. MDMA vám poskytuje 3 a půl minuty na vydejchání, pokračuje se dál v zabíjení. War begins with you je ten hrozně pekelnej rokenrol, pro mě nejpovedenější song. Je na Emmure nezvykle členitej, a nezvykle vyměkklej. Nevim co mě k tomuhle prohlášení vede, ale instikt říká, že tahle písnička je uplně ale uplně jiný než vostatní. Poslední sladký brejkdaun čeká v skladbě A.I., kterážto dokonce zasmrádá něčim tak nečistym (filthy) jako je drop od Skrillexe. Zatimco teda Skrillex svoje dropy získává pomocí elektropánve a wubwubplotny, Emmure to udělali s basovým zkreslením level "kanál". I tak to jde
Upřímně řečeno, na poslech doma je Slave to game docela nudička, ale na koncertě si na toto nechám rozbít ústa s radostí. Notná dávka kreativity je taky úctyhodná, deathcore neni zrovna párek v rohlíku a jentak něco novýho tam jentak neuváženě nandat ... chápete, k čemu by to mohlo vést.
Haha, I am already dead, jak řiká Frankie.
Žádné komentáře:
Okomentovat