Vypadá to, že nikdo ještě neuděl recenzi na Age of Ignorance

No neudělal. Ale proč, vždyť to přece neni tak hrozný, jak to vypadá. Nelze si albumy přece vybírat podle vobalu. Pokud na něm neni napsáno Eva a Vašek, tak proč si to neposlechnout.

Our Last Night sou banda vodněkud z Ameriky, soudivše podle labelu Epitaph records. Docela těžko o ně někde zavadit, sou předevšim jedna z takovejch těch under-rated bandiček. Myslim, že je zřejmej důvod, vypadaj ty kluci jako hrozný slušňáci. Jen se podívejte.

Člověk si neni jistej, zda-li vylejzaj z bahna Abyssu nebo jestli hrajou Scrabble. Ale i kdyby se tvářili drsně jako T.Mills ve vířivce, v jejich hudbě stejně neni ani známka po takový tý obscesivní paranoie schýlený k sebedestrukční brutalitě (zdravíme BMTH, který tenhle nešvar zavedli a od tý doby choděj na koncerty samý pošuci). Takže máme v ruce takový oddechový, milý posthardkůreček, u kterýho se dá i žehlit, aniž byste měli, kromě prozpěvování tendence například třeba prohodit žehličku televizí.
Vyšlo to 17. srpna letošního roku, bohužel bez žádnýho klipu zatim, jenom lyrics videa, ale i tak mě to docela navnadilo. Tady zde Liberate Me, jakožto největší trhák z alba.

Kdo si pamatuje We Will Evolve nebude jistě nic namítat, když jejich předchozí tvorbu srovnam s Architektama. Trevor je blonďák, jeho hlasovej projev je srovnatelnej se Samem Carterem (a to je, prosim pěkně, skoro stejně starej jako Džastyn, takže mi netvrdťte, že se mladší generace v prdel obrací) a bystré hlavy jistě zaznamenají matematické brejkdouni. Nicméně, moc skrýma si v albu Age of Ignorance neužijete, protože od Evolvu je někde uplně jinde. Skoro jako kdyby měli pravdu s tim že evolvnou, ale asi jako tak, když vám z tvrdýho Metapoda vylítne hippie Butterfree. Ale zase né, že by byli tak moc vyměklí, to ne. I See Stars sou voproti nim uplnej.. Magicarp s těma jejich brejkdaunama v klasickym ladění.

Album Age of Ignorance je až nevkusně explicitní s politickym podtextem, přičemž nemam ponětí, na co si v tý Americe stěžujou. Zase nadruhou stranu, je jim výborně rozumět i skrýmovanejm pasážím, když víte, co očekávat, což je vlastně i pozitivní. Hned první písnička se zove Fate má nájezd ve správnym viktoriánskym stylu, a vy nevíte, jestli se v týhle melodičnosti ponese i celý album, natož abyste řekli, jestli se vám to vůbec líbí. Send Me The Hell je dosti přesvědčivá v tom, že i post hc se dá dělat jinak. Je to je panečku bomba se všim všudy, indie turboriffem i slapovanou fusion jazz basou. Trevor dává najevo, že ďábel puberty se dá zužitkovat na top notch vejškách, co si může málokterej zpěvák dovolit.
Age of Ignorance mě vykostila tim nádhernym woo-ooo-ooo prvkem, kterej mi příde zcela geniální a dělá z ní ultimátně chytlavou vodrhovačku. Reason to love začíná fakt umrdaně, bodejť by ne, když je to slaďáček. K Simple Plan to nemá daleko. Jestli ste během Reason to love usnuli, tak vás probudí Liberate Me, s drajvem jak stará svině a naopak loudavym refrénem, což je neobvyklé a originální. A možná příde i brejkdaun. Ve skladbě Voices se necháte od hlavy k patě ponořit do barvy Trevorovy hlasu, ten kluk je vážně dobrej. A je to slyšet, je to kurva slyšet, že se ani moc nesnaží, to, čeho je skutečně schopnej, zjistíme až za pár let.
Conspiracy, já si nemůžu pomoct, se mi taky líbí. Narozdíl od Caleba Hovna ale Trevor ví, jak se frázuje, takže mu lyrics seděj do melodie a nemusí si pomáhat hlasitejma přídechama, aby tam bylo aspoň něco. A v Enemy je třeba takový sólo, že by se z toho posadil i Satriáni. Devátá písnička je Invincible a hmm-- to bude asi moje oblíbená, protože je tam pěkně synťák suchej jak osmdesátky. Refrén je zpěvnej jak prase a teď si to posaďte do koncertovýho modelu, kde celý publikum řve s nima. V tom musí bejt energie, že i ČEZ by zezelenal závistí,  přestože melodie je spíše taneční. Poslední písnička Sun That Never Sets je hodně, hodně, hodně ve stylu alá D.R.U.G.S., možná tim valčíkovym, tříčtvrťovym taktem, který si s nim hodně hráli, a žádná jiná kapela (teda, nikdo jinej než Matt Good) s tim doposud neexperimentovala. A nesmrdí tam žádnej vágus alá Krek Ouvejs, což je milé. A vono celkově je to takový milý. Skutečně vřele devět z deseti Nechápačů doporučuje v okamžik, když už máte dost všech střev a jiných oplzlostí, kterými vás plní producenti ostatních core kapel.