Včerejší námrd s Make do and mend, Set your goals, Cancer bats a Every time I die.

Je to docela raritka mít v příspěvcích dvě review po koncertě, ale ještě v sobotu musim jít na For the Van Halen Dreams, takže budu mít možná hetrik.
Ty kapely maj drasticky dlouhý názvy, sem se vorosila jenom ze psaní nadpisu. Bylo to včera, to jest 9.5.2012 ve Futru, jak si to mysleli, měli všude napsaný, tak teda Futurum budiž Futrem, vezmu si montpáku a pudu jim v noci asi ten nápis jim tam poupravit.
Tentokrát jsem z domova vyrazila o dvě hodiny hodiny dřív, ale to bych nebyla Nechápač, co chodí prostě všude pozdě. Nevim, jak se to přesně děje, ale asi způsobuju diletaci času, když se valim moc rychle. Poník mě nedočkavě vyhlížel na Andělu, a šlo se. A šlo se!

Vyjímečně sme na místě nezpůsobily žádný společnenský průser, nestydatě nepořvávaly, ba i dokonce se ani nevysmívaly zčůčovaným emařům, protože tam žádní nebyli.
Tato událost mě vyvedla z trendu koncertů typu blesíčci čuníčci a Prase s jeho kapelou, kde neni místo, ani vzduch, k pití je na baru pivo za pět pětek, který způsobuje rakovinu vobočí. A to vůbec nemluvim vo tom, že to tam je zamořený těma rozpinďouřenejma emákama, co se před vchodem koupou v čůču.
Ano, právě proto sme se chovaly s Poníčkem velice slušně, protože sme se ocitly v nekuřáckém prostředí s lidmi, kteří mají vytříbený vkus. Uplně sofistikovaný jako stará svině, bych řekla.
První kapela začala snad hrát i načas, což mi taky vyrazilo dech. Bylo to Make do and mend, což bylo takové rokenrolovité, měkčí, tak sem zavzpomínala na Deafness by noise, který hráli se Sick of it all vloni v Abatónu. A kdo nezná Deafness tak třeba ... Dangerous! (ale v trošku strejc verzi) a kdo nezná ani to, ať si to laskavě najde sám, avytvoří si vlastní názor. Moc hezký, dávám thumbs up. Nemam ponětí, jak se ty písničky jmenovaly, ale dovedli našlápnout líný český prdele k tomu, aby se vod báru přesunuli k pódiu.
Jako druzí přišli na řadu Set your goals, teda, asi bych neměla bejt vošklivá, ale byla to hrozna srandabanda. Ze začátku to vypadalo, jako klasický new york hc, ale pak přehodili výhybku a slovy Poníka to byla "Four Years Strong Party" z čimž se uplně neztoztožňuju, já bych řekla Sum41. Tak sem juchala, a zase to byl flešbek jak čuně, ale do dob jiné geologické éry, kdy Nechápač ještě nebyl Nechápač, ani Jona, a s Harinou poslouchal doma Simple plan. Ne, že by to do celkový kompozice koncertu uplně nesedělo, ale taky se nedá říct, že by to tam uplně sedělo.
Cancer bats! Nejvíc bedés část týhle kapely, je ten jejich zarostlej ZZ Topák kytarista, kterej se tam předozadně klátil a to mu uplně stačilo k tomu, aby byl prostě nejhustější ze všech. Když hráli Pneumonia hawk, tak sem si je uplně začala představovat v těch dřevorubeckejch, flanelovejch košilích, jak popíjej javorovej sirup, až sem z toho dostala chuť na palačinku. Cancer bats nezklamali, hráli všechny známý, kromě nejznámější Sabotage, která je vod Beastie Boys.
A pak přišel Jordan Buckley, vod kterýho sem si koupila nový husťácký tričko v dyzajnu zvanym JBWW, což znamená Jordan Buckley World Wide. Je tam brutusáckej disclaimer k tomu. Totally worth it!
Jo, takže Every time I die. Na to sem si šla zapařit, abych vypotila ten jed z gambáče. Pozřela sem gambáč! Až do takovejch votáček sem dostala tu nostalgii.
Takže volové. Zase sem neměla páru, co je to za písničky, protože -- doposud zvuk oke-- ale ETID byli přepečený přišerně. Zvoní mi v uších ještě teď! Tak sem pozorovala Jordana, jak se vodběhnul podívat, co má jako teď zase hrát, papír někam zahodil, tak sem se domluvila s řádící Blondýnou, ať "skočí" na pódium a ten papír sebere a předá. Peklo, peklo, Jordan tam jel ten svůj ultra high horizontal reverted headbang, do kterýho si vobčas zaprskal. Nemůžu se dočkat, až tohle udělám, až mě zase někde zastavěj svědci Jehovovi.
No je můj! Playlist. Mám jich vážně spousty, a vážně ani netušim, který sou který, ale mám tedy kompletní přehled o tom co hráli aspoň teď.
Ahem, nehráli Revival Mode, to teda zahrát mohli, na něco tak depresivního mám náladu vždycky. Epické We'rewolf nebylo tak epické, jak sem čekala, ale taky slušný. Jinak písničky z Exlives probíhaly naprosto přesně, tak jak emperor Nechápalpatíno předvídal, v týhle recenzi před sto lety. Totálně největší šílenství probíhalo Holy book of dilema, ale to tam podle toho posranýho playlistu vůbec neni. Leda že by dostala nějakej jinej pracovní název, chm.

No stejně. Jako šlo to, ale serou mě ty fistingové zvukaři. Fakt, že nosim v kabelce už takový ptákoviny, tak asi si začnu nosit prostě špunti. Na ETID sem prostě jít musela, vždyť sou moje voblíbená kapela, vod tý doby, co z Gallows vodešel Frank Carter. Slyšíš Vejde? Řikám, že seru na tě. (Btw, Štěpíček si už  taky založil novou kapelu, palte do twitteru @Ghostriders_ )

Hot fix: Tak, Blondýna mě insultoval a dokonce přidal hanlivý přívlastek,z důvodu toho, že Sabotage Cancer Bats skutečně hráli, ale hned jako první, zatímco sme venku skupinově inhalovali čerstvý vzduch. Comme ca...? Kouření skutečně je skutečně škodlivý.