Pohotové masité review na zabijačku v LMB očima Nechápače.

6.2.2012 Lucerna Music Bar: Asking Alexandria, Blessthefall, Chelsea Grin.

Úvodem vám nastíním, jaké mám o LMB mínění. Kdyby měl být LMB atomový kryt, tak s radostí přenechám svoje místo k spáse někomu jinýmu, vezmu si lehátko a radši si užiju nádhernou podívanou, kterou na vlastní oči můžu vidět pouze jedenkrát za život, Die Atombombe 3D. Asi takle ráda chodim do  LMB. Když sem byla na blesíčkách čuníčkách tak sem to s těžkym srdcem zkousla, ale tohle bylo moc. Takže začněme se samotnym reportem.

Nechápací vyrazil z baráku o hodinu dřív, a dorazil tak ňák jakš takš. Po Václaváku lítali vyplašení emáci s telefony. Spatřivše vřavu důchodců před Velkym Sálem Lucerny se vyplašil taky a když se vedle něj vysummonoval nejznámější český hitmejkr Michal David, tak se měl Nechápač pocit, že zase omylem zabloudil na cizí planetu. Prošel pasáží dál a viděl emaře (ne spousty, houfy emařů) s jahodovejma amundsenkama, málem dostal epileptickej záchvat dojetim.
Když dorazil Poník s Blondýnou, našli sme konec fronty. Pak sme asi hodinu mrzli ve frontě, Nechápač se dvakrát odběhnul občerstvit do přilehlé putyky infuzí kapitána, like a sir. Vožralí emáci nám na náladě moc nepřidávali, ani sme se neměli čim uklidňovat, protože sme tušili, že vevnitř to bude maso taky.
Takyže bylo. Fronta na šatnu se zvrhla v mošpit na šatnu a ještě si vzpomínám na svoje hlody "Já padam. Ne, dělam si prdel, já stejně nemam kam." Pak dostal k lístku loket do nosu.
"Hele vole, tady jestli budeme mít kliku, tak se můžeme vyfotit leda s jejich tour busem, ten sem viděla zaparkovanej nahoře, maj double decker."
"To je aby měli kde blejt."

Než sme se vůbec procpali do prostoru LMB, tak Chelsea Grin dohrávali, sme stihli dvě skurvený písničky. Né, že bych na ně byla zvědavá, ale víte co, ten lístek stál přec jen 470 korun. Takže hned byli blesíčci, já řikala, že chci vidět Jareda, ale neřikala sem, že chci vidět jenom Jareda, což se mi přihodilo. Já neviděla vůbec nic, a to sem byla metr od pódia. Sometimes si připadam jako zahradní trpaslik. No jinak čuníci rox, byli super, posledně tu byli, co vydali nový cédé asi dva dny předtim, tak sem to neměla naposlouchaný. Teď sem si připadala jako trů fan of BTF.
Jo. A pak mělo přijít na řadu prase. Jako já vim, jak to pódium tam skurvili,  a když začal rejt na adresu stejdže, tak sem si řikala, že to možná ještě nebude tak marnej člověk. Vozpíval dvě písničky čistě, a ty vostatní stály za dvě piče starý indiánky. Chválihodný přednes měli Cameron a James, kteří ještě nedosáhli tak umrdané pověsti jako jiní členi kapely AA, tak sem na ně hleděla objektivně. Basáka sem si nevšímala, ale když sem šla zpátky, tak na něj nadávalo asi pět emařů naráz, tak to muselo bejt fakt čuně. Bena sem vočumovala jen krátce, a to abych se zjistila, jak moc má rozpinďouřenej účes ve skutečnosti.
Achjo. Pak když kapela AA končila vystoupení, tak sem pořvávala s nějakym typem místo "One more song!" "Show your dick!" protože by to bylo příjemné překvapení, protože Dannyho ptáka ještě nikdy nikdo neviděl.
Pak kolem mě prošel Jared a Matt a když sem se koukla dál, tak i Eliot ale toho sem si nevšimla, protože nevim a byla sem z toho nějak moc vyndaná, že sem polila Poníkovi triko pivem, za což se strašně vomlouvám, neudělala sem to schválně, fakt! Promiň Poníčku.
Stiskla sem ruku s tour managerem, co vypadal a hlavně se tvářil, že takový pipky jako já má nejradši. S kroketama.
Stálo to za dvojbarevný hovno tenhle koncert. Ani plakát zdarma mě nerozveselil, to až Jaredův Tweet, že v Praze se mu hraje nejlíp. Nojo, měla sem rozepsanou odpověď, že Mozart tohle řikal taky, ale pak sem se na to vysrala, protože sem nechtěla riskovat, že nezná Mozarta.