Článek o tom, čim se post-vánočně naleděný Nechápač baví

Vánoce dohrály svoje Glória a pod stromečkem sem zaplaťpánbu žádnýho obnaženýho Kotvalda nenašla, čehož se každoročně děsim, když posloucham rádio v autě. Zdá se, že už poslední, co mě čeká je reconquesta mojí vrcholový alkoholický formy po několika tejdnech marnejch pokusů a pod vlivem roztoků na ředění krve. Nejprve sem si řikala, že takovej mililitr, co sem si každej večer šlehala, tim se ta krev moc nenaředí, dyť jí mam aspoň pět litrů. No a vono hovno. Docela zle sem se ztřískala po Jelzinu (!) a po dvou tonikách s džinem (!!!!!!) což normálně se mnou nic nedělá.
No ještě že mám plán.
Psala mi kamarádka Kachénka o tom, že její rodiče dostali vod Ježíška barmanskou sadu. Což je nástroj. Nástroj k ničení jater. A ten nástroj užijeme společně. Bylo mi hned jasný, co musim udělat. Nakoupim ty divný ledítka ve tvaru kostí, mimozemšťanů, srdíček a jinejch zvráceností a až Kachénky rodiče zaříděj bar fplný palbě, tak přídeme vytvořit drink PONPONPON.

 

Můžu vás ujistit jménem Nechápače a Kachny, že to nebude normální pití. Zapojíme svoje exaktní myšlení a vynaleznem ambrózii, po jejímž pozření vám z prdele vystřelí duha a budete dělat PONPONWEIPONPONPONPONWEIPONWEIPONPON do konce věků.

No a kdyby náhodou ne, tak se aspoň pokusíme šířit vědomí PONPONPON mezi ostatní smrtelníky.