Inu, dobytek Nechápač se nakonec rozhodl jet na rokáč, aka Rock for People 2012. Jeli sme v ultimátní festivalový sestavě, ale k ničemu nám to nebylo.
Rokfór pípl začínal v úterý plejádou českých oblíbenců typu Tomáš Klus a Aneta Langerová, což je pro Nechápače ideální příležitost se pořádně vožrat a nikam nelézt, a proto chtěl zůstat doma. Ale nakonec pokrčil rameny se slovy "Dyť je to jedno, jestli zmoknu v úterý nebo až pak," a svolil.
Po příjezdu (asi kolem vosmičky) sme měli přesně tři a půl minuty na postavení stanu, protože se schylovalo k první průtrži.
Samozřejmě, hodně času sme ztratili hledáním toho správného místa k položení základů našich festivalových obydlí a broděním se ve všudypřítomném bahně. Nechápací podpořila svůj smysl pro nesmysl, když se na festival vydala s maminčinym kufírkem do letadla, ale dalo by se říct, že to udělala napůl protože se jí to skutečně nechtělo přerovnávat do kletru a nadruhoupůl si zase chtěla z někoho utahovat. Během této chvíle se Nechápač vytáhnul svojí festivalovou garderóbu, která pro letošní ročník RfP byla roztrhaný triko Visáčů, osvedčený červený trenky Rejoice a kroksy nejasný barvy.
Festivalová středa probíhala bez užití výhrady na změnu programu. Nechápač byl už nějakej u hardkórovanej, ale všechno v toleranci. I killed the prom queen (Jona je fakt borec), Enter Shikari (na kterejch Nechápače přepadla únava, takle nekonzistentní věci nežere) a pak August Burns Red (který si musel už vychutnávat pouze z dálky, neb je vyčerpávající hodinu čumět před sebe a čekat, až Enter Shikari skončej)
Večer byl Ekzémpl, kterej poněkud zdiskovatěl, a vo našich voblíbenejch peckách "You can't rap" a "Girl can't dance" se nám mohlo nechat leda zdát.
A pak už jen zlatý vřed večera, Prodigy, vo kterejch nechtěl Nechápač ani slyšet. Podle harmonogramu měli hodinu hrát a pak měli začít o půlnoci Visáči, tak Nechápací se rozhodla přemigrovat potom tam.
Hodinu tedy plonkově postávala s Blondýnou, znuděně pohvizdovala a zphotobombila nějaký pičinky, co se museli nutně fotit jí přímo před nosem.
"Worlds on fire!"
WHOOOOOoooooooOOOOOOOoooOOO"Hele, vole, já du na Visáče, nějak mě to přestalo bavit."
OOoooooOOO"Tak bež."
OOOOOooooooOO!!!!!
Ano, Nechápač odešel přesně v okamžik, když se Prodigy konečně dostavili. Zaskákal si na Visáčích a toho punku, co tam nasál, se doteď nezbavil.
Čtvrtek se ráno Nechápač probudil s neomylnym feelingem, že dneska je poslední den festivalu. Na čtyřdenní akce si ještě, chudák, nezvyk.
"Hej, dneska sou Refused, ale až vod šesti. Co budeme dělat?"
"Ty si dělej co chceš, já du sbírat kelímky."
Ano, tato svérázná aktivita bavila Nechápače asi dvacet minut, ale vysmátej z toho byl celej den. Hlavně chtěl vidět Odvoďáka, kterej se údajně na kelímkách měl pohybovat, ale nikdy tam spatřen nebyl. Uplnej mýtus ten Odvoďák.
Ale tato fotka má něco do sebe. Blondýna se už nemoh koukat, jak sem nasbírala chobot o kilometr vyšší než já, tak to tam za mě odnes. Fotografa tento výjev zaujal, jej zaznamenal a zveřejnil na sránkách čistýfestival.čico. Poznámka: Byla sem po odpoledni "v čepu" příjemně na sráč.
Běžíme na Refused, kde se dozvíme, že bubeník Refused je ve Švýcarsku, protože mu zrušili let. No řikáme si, že to je pech, tak sme šli na pivo, ale to už se blížil čtvrteční shitstorm. Jelikož nás ten večer už zajímal jen Skrillex, tak sme se odkutáleli do stanovýho městečka, kde zrovna nebejt, tak máme stan v úpravě "Cabrio" tedy bez vrchní plachty.
Haha, zmokla sem na kost, ale sledování těch post-apo výjevů stálo za to. . .
Kecam. Bylo to pěkně na hovno, byli sme mokrý a nasraný, a ještě obzvláště potom, co sme se dozvěděli, že je areál zavřenej a že nikdo ani neví, jestli se bude vůbec pokračovat.
A pak sme se dozvěděli, že Moničku unesli mimozemšťani. Respektive si pro ní přijel otec, ale vyšlo to nastejno. A půlka areálu zmizela taky, mimo jiné.
Grillex byl pak jedinej, co to nezabalil, píchnul svůj Macbook akorát na jinej stage, bohužel, než se to k nám doneslo, bylo jeho 40 minutový vystoupení nenávratně v kundě.
Pátek taky neprobíhal uplně tak, jak bylo v plánu. Byli jsme na super H
2O a potom na Architektech, který to uplně zachránili. Nás chválili, že sme statečný, že sme to přežili. A pak v 20:37 uděřil další shitstorm, kterej už ale nám Verunka anonocovala pomocí matematického modelu. Odešli sme po zvukovce Irié Revoltés. Work it. V deset sem finálně usnula na celkový vyčerpání, bať, Horkýže Slíže a Crystal Castles budu muset vidět někdy jindy. Toť vše, co na to říct, že 2,3 miliardy let a my si furt na to počasí nezvykli. PS: máme si prej schovat náramky, neboť prej nás možná příští rok bude čekat vodškodný. A co si budeme nalhávat, kdo by jim tam po tomhle jel znova.
