Peklo, i tak by se dal označit třetí týden roku 2013. Reportér Nechápač je online i když spí, protože dostal k vánocum chytrá tefelón, tudíž se z něj stal Smart Nechápač, popřípadě iChápač. Ale nemáme čas se tu rozplývat nad vymoženostmi technologie. Musíte se dozvědět všechno, milí obludáři! A pravdu! A hned!
Šok: Jona Weinhofen byl vyhozen z kapely Bring Me The Hairspray. Humanitární katastrofa je v rozpuku. Fanynky hromadně konzumují tofu a
klečí na nevařené cizrně. Tento protest si vyžádal už několik obětí z
řad britských prodejců biopotravin, kteří byli bez lítosti ušlapáni.
Jona se k tomu nevyjádřil. Stejně jako k svému odchodu z kapely.
Přecjen se podařilo zjistit, že nevycházel s jistými členy kapely a co si budeme řikat, voni BMTH sou zmrdi vod pohledu. Most remarkable, Oloušek. Zatimco vostatní na touře rozmrdávali (ty hezčí- znamená, člověku nezasahujou do periferního vidění, když stojej před nim, ani nemá při pohledu na ně chuť spáchat seppuku kytarou) fanynky vejpůl, Jona posílal na instagram fotky kuskusu. Takže podle Nechápače si bude náramně užívat prachy z nahrávek, na něž má smlouvu, a společensky bezúhonně dál fotit svůj kuskus. Fanynky BMTH, no more. Vlastně to bylo to nejlepší, co ho v poslední době potkalo. Hned po tom kuskusu.
Hrůza: Danny Worsnop nemůže zpívat.
Tak tohle sme nevěděli.
Label Sumerian Records zveřejnil video, ve kterém jde Worsnop k specializovanému veterináři, který se má podívat na to, že mu v krku vyrostla vagína. Není potom divu, že jeho zpěv stojí za piču. Tento dokumentární snímek byl zveřejněn z dedukce, že pokud milujete zevnějšek muzičného dobytka z Asking Alexandria, musíte zákonitě milovat i jeho vnitřek. Dozvídáme se také, že Worsnopovi je 22, což Nechápače vzal čert, trefil šlak a pak mu blitišťák zahrál Carmina Burrana na vuvuzelu. Kterej dva a dvacetiletej člověk může mít takle mizernej vkus na voblečení?
Domníváme se s Nechápačem, že víc šoků byste již nemuseli ve zdraví přežít, proto s tím už dneska raději přestanem. Pokud se chcete podívat na vlastní oči na smrduté a zarostlé prase, můžete jít 30.1 do Roxy za úplnou lidovku 485,- nebo do pražské zoo, kdykoli, za 1/4 ceny.
Příliv hajpovanejch kapel z Punk Goes Pop vyvrhnul na břeh Rise Records novou kapelu pro mládežnické emčo přívržence. Nechápač neváhal ani sekundu.
Vlasta Horvát s bafometem na krku. Už se vám chce brečet?
Měli sme již tu čest se s nimi seznámit při coveru Payphone, však na chladnokrevného Nechápače valného dojmu nezanechali. A tak, když se mu Crown the Empire zjevili i v odběrech na Youtube a to přímo takhle:
tak si řek: No to bude prdel. A takyže byla.
Když se totiž prokousal přes podivně frázovanou mutaci recitálu čistýho vokálisty (z kterýho si činil čistou psinu), tak se dostal do nádherně melodickýho refrénu, a to Nechápačovi sedlo kurva tak, že si je stáhnul a poslouchal a poslouchal a poslouchal furt dokola. Kundapárek, tohle nečekal.
Tyhle složitý melodický věci mu prostě ve veškerym tom chaotickym kraválu, vzteku a běsu současnýho metalkóru chyběly. Kdo řiká, že tohle je měkký, tady má vodkaz na něco lehce tvrdšího a povolení k odchodu za trylkování "Satan, Satan, Satan, Saaataaan" po zbytek dne k napravení střevní bioflóry.
Crown the Empire vydali dne 20. listopadu 2012 asi desku s názvem The Fallout, která je údajně uplně jiná, než trancecore, kterým doposud kráčeli (nebudu machrovat, neslyšela sem to, ani se nechystam), čítá deset útvarů o celkové délce 37:24 časové jednotky. Jedná se o konceptový album, jak mi Bery vysvětlil, že se řiká těm vole tamtěm nópřece-- koncept! Celý album se nese v jedný myšlence a odehrává se v něm příběh, byť v tomto případě s docela banální zápletkou. Každá písnička z tohohle alba je vážně textovej skvost, což dokazuje že tyhle texaský burítožrouti maj ňáký excelentně předlouhlý básnický střevo. Jsou fantastickym příkladem toho, jak lyrics dokážou vyšperkovat naprosto průměrnou píseň na uplně jinej level, což si spousta hudebníků asi neuvědomujte a současnej metalcore je hodně z týhle stránky umělecky zanedbanej (nikdy si nečtěte lyrics Crossfaith, sou náramně podobný lyrics randomovýho j-popovýho tělesa).
Nějak se mi nechce hodnotit skladby jednotlivě, protože sou všechny na ňák moc podobný vlně, a rozdíly v nich sou prakticky nyjanse. Nicméně Fallout je takovej mulťák. Já v tom slyšim kvalitní breakdownový řachance jak vod The Word Alive, metalcorový stupnice alá Miss May I, vyteplený čistý refrénky Alesany, nechyběj ani hopsací trendy synťáčky a další pičoviny. První, co mě napadlo bylo Panic! At the moshpit, což pravděpodobně je. Ale kdybych měla uvést nějakej prvek, kterej by jim byl skutečně typicky vlastní, jak Applovskej kopyrajt na všechno, tak to je to, že všechny tyhle zmíněný věci zvládaj vážně na vysoký úrovni, protože zvládaj kompozici. Díky tomuhle serou jednu konzistentní písničku za druhou, na kterou navazuje další. Brejkdauny necpou do každý písničky, jenom proto, aby měla brejkdown. Ladění taky nelámou přes koleno, jenom aby zněli víc tvrdě do nějakejch Gdropovejch šíleností, do kterejch se pouštěj třeba Attack Attack! (Caleb Hovno neumí na nic hrát pořádně, smiřte se s tim)
Tohle je opera. Možná mám podezření, že některej z nich chodil na konzervatoř. Vode mě za 85% za to, že mě vytrhli z žumpy generickýho metalkóru. Fakt sem to potřebovala.
A tak mi v úterý Bery napsal, že Alex Torres už v Alesaně asi netento... nealesanuje.
Hm. Dafuk. Ti tak budu věřit. Já mam twitter, já vim všechno. No, po rozsáhlejším investigativním pátrání v rozšířeném modulu Jona-Bery-Kachna sme zjistili celejch těch pět řádk, který o tom sou k dispozici na webu.
Stalo se tomu 19. srpna, v našem sladkém spánku. Alex napsal, že Alesana se rozhodla pokračovat bez něj a že všechno se děje kvůli něčemu, nicméně děkuje za podporu a nazdar.
Proč teda my, fani, vo tom nic nevíme? Milá Alesana vo tom totiž nezmínila ani jeden tweet, ani jeden fb štěk, ani prostě nic. Dafuk znova.
Jasný, tak teda čus.
S důkazy se musíme spokojit, nyní si dáme věci do řádného ordnungu, aby Alesana z toho nevyšla jako banda zmrdů (zdravíme Attack Attack!)
Pozitivní pro Alesanu je, že Alexe nahradil Jake Campbell, kterýho defucto nahrazoval Alex. Jake odešel, protože se chtěl věnovat rodině, jinými slovy, neměl čas celej rok lítat po šňůrách. Ale Alex mi tvrdil, že tam je since ever like forever. A Alesaníčci podle wikipedie uvedli, že Alex byl odejit z osobních důvodů... bwaah! Né! To neumim! Dělat ze zmrdů zmrdy, to je jednoduchý, asi jako násobení jedničkou.
Dělat z nezmrdů zmrdy, to je taky jednoduchý, to je jak násobit mínus
jedničkou. Ale neudělat ze svojí oblíbený kapely sešlost běhen a hovořit
o nich sériózně, když se tak v kruciálnim okamžiku zachovali, to je
trojitej integrál před Taylorovym polynomem.
Dobrý bože, Nechápač je zmaten!
To ale nekončí série vražedných faktů, které jsme tak složitě googlili. Jen co si oddechneme, že končí éra sklepního chovatelství Craiga Owense, tak další teplomet Craig, tentokrát Hobbit, kterej je původní zpěvák blessthefall, a teď zmrdí u Escape The Fate, pokouřil vlastní sólovej projekt, co se zove Dead Rabbits, do kterýho uvrtal koho jinýho než
Alexe Torrese i s přilehlými Ibanézy a
Turboswag.
Caleba Hovna s Garagebandem na iPhonu.
Situace se začala skutečně komplikovat. Však s prvnim řešením tohohle problému přišel Bery.
"Vole, měl se do tebe zabouchnout Dennis, a vrátili by se dřív." Timpádem bych se ho mohla nad pulitrem becherovky zeptat,co se to vlastně děje, a jestli se to zdá jenom mě, nebo svět se v kravskou prdel obrátil. Ne ne ne, v tom moc kondicionálů, známejch neznámejch i neznámejch neznámejch.
Druhý řešení je zachovat klid. Alex hrál dřív v Greeley Estates a schéma takovejch krizovek už nechal v roce 2008.
Leave it behind
/It's in the ashes
/we'll start our new lives/
It's in the ashes
překlad a význam: Seru vám na to/všechno je v prdeli/já du domu/všechno je v prdeli
Nezbejvá nám teda nic jinýho, než začít doufat, že ty dva břídilové Alexe nezkazej. Moc. A jestli si myslíte, že na ně Nechápač přestane psát hejty, tak to ho teda ani nehne.
Je to docela veřejný tajemství, ale BMTH se dvakrát do akce nehrnou. Po jednom koncertě musí Olíšek na dva měsíce do lázní, buď protože má hlasivky na vodstřel, a nebo že se jeho čtrnáctileté fanynky ho pokusily rozervat a jeho vnitřnosti si odnést, jako ultimátní symbol jeho lásky, domů.
A teď, když už udělali klip ke všem písničkám, snad kromě mojeho voblíbenýho Blacklistu, holt musej zveřejnit nový album. No viděli sme nějakej whateverteaser, skutečnej shit je zde v tomto videu.
Koukejte rychle, nikdo neví, kdy to Epitaph nechá smazat.
Někdo to nahrál na telefon v kvalitě dvě jitrnice za minutu. Hm. Je mi to uplně jasný.
A jestli nedovedete zaostřit na Olíška, tak zde vám poskytuju exklusívní gif, kde Oli předvádí na odiv svůj nový breakdance lethal move, který ozaistne odkoukal od Metrixe, legendy z Hroznové Lhoty.
Jo a kdyby vás to fakt zajímalo, tak nový album se jmenuje Sempinternal a má vyjít na začátku roku 2013. Napište si Ježíškovi vo pre-order.
Jakožto uctívač oltáře Fearless records nedočkavě stříhám metr před tím, než vyjde jejich oblíbená kompilace s názvem Punk Goes Pop. Jedničku sem neslyšela, dvojka, trojka byly legendární, čtyřka začala smrdět. Mockrát sem to nesjížděla, jenom si pamatuju, že docela selhal výběr kapel, jakožto i výběr coverovaných shitů. Proto taky největší objev loňskýho PGP4 byla kapela Skip The Foreplay, která kotví v konkurenčních vodách Epitaph Records a celýmu PGP4 natrhla prdel horizontálně se svym coverem Champagne Showers od LMFAO.
Z PGP4 můžu vzpomenout leda na Last Friday Night od Woe, is me. Kde je doprdele letos tenhle flák (myslim originál) ví vůbec někdo, jakou to má melodii? A kde doprdele letos sou vlastně Woe, is me?
Hm, tak za mě, by si měli Fearless volit hity s vyšší trvanlivostí. Co se tvorby týče, šťourání hovínek zpod nehtů jejich executive producenta, je taky docela questionable. A kapely, který má tahle akce promotovat... doteď to šlo. Doteď to fungovalo, ale vod tý doby, co sem si poslechla Punk Goes Pop 5, mám možná jinej názor.
Tracklist je Memphis May Fire - Grenade (Bruno Mars)
Upon This Dawning - "Call Me Maybe" (Carly Rae Jepsen)
Mayday Parade feat. Vic Fuentes - "Somebody I Use To Know" (Gotye)
We Came As Romans - "I'm Glad You Came" (The Wanted)
Like Moth To Flames - "Some Nights" (Fun.)
Breathe Carolina - "Billy Jean" (Michael Jackson)
Forever The Sickest Kids- "We Found Love" (Rihanna)
Issues - "Boyfriend" (Justin Bieber)
The Maine - "Girls Just Want To Have Fun" (Cyndi Lauper)
Crown The Empire - "Payphone" (Maroon 5)
Craig Owens - "Paradise" (Coldplay)
The Word Alive - "Mercy" (Kanye West)
Secrets - "Ass Back Home" (Gym Class Heroes) A sami vidíte, že nevidíte nic, co by vás mělo posadit na zadek. Tak směle do toho.
Seru zde odkaz na WCAR, který mě velice potěšili a brzo se dozvíte proč.
Memphis maygrenade. Společně s Pierce the Veil z loňska dokázali, že Bruno Mars je naprosto průměrnej zpěvák a Matty Mullins i Vic Fuentés mu rozpárali to nablblý sáčko. Grenade je fakt dobrej. Upon this dawning nejsou zrovna ještě známí, ale totální vypatlačka Call me maybe, která je poslední dobou hyperpopulární je možná vystřelí na lepší místo. Výtečnej metalcorovej cover. Koncůkonec, UTD bejvali spíš emocore, ale teď se hodili spíš do metalcore/trancecore, a jde jim to. Ten cover se jim poved na 110%. Mayday parade nejsou žádný bubáci, v jejich podání se vytratila z Somebody I used to know veškerá melancholie, ale je to dobrej punkrock. Takže pohoda. We came as romans ale předvedli hotovej zázrak. Tu originální písničku sem neznala, našla na youtube a ani nedokoukala. To se nedalo žrát. Proto oceňuju WCAR, že toho byli vůbec schopný. Nicméně jejich verze I'm glad you came je stejně povedenej cover neposlouchatelný sračky, jako tenkrát předvedli s My love od Justina Timbertajtrdlíka. Chválim. Odsud to začíná zasmrádat. Like moths to flames vyblili něco tak nekonzistentního, že to zní, jako kdybych měla puštěný LMTF a do toho ten voriginál, kterej taky teda sem taky neznala, našla a nebyla schopna dokončit.Je to bezkonkurenčně nejvtrdší píseň alba, ale na úkor konzistence a posluchatelnosti. Nevim, moc se mi to nezdá. Breathe Carolina si naboostovali svůj styl a už dávno nejsou pohopsávací trancecore experimental, navopak moc dobře vědi co dělaj, když se proberou ze svojeho krekovýho rauše. Billy Jean v podání BC ujde, neni zas až tak invenční, ale milej. A. Forever sickest kids. Příde mi, že všechny kapely maj vokálistu, jenom FSK maj kozu. Ne, je moc umečenej, FSK neposlouchám, ani nebudu- ten cover neni hroznej, ale neni ani nějak extra super. Kapela Issues, kterou sem neznala provedla husarský kousek s coverem Justina Biebra, Boyfriend. Potom, co sem vyzvracela střeva z toho, co si Fearless dovolili-- Justin Bieber, ultimátní hegeš pop-- mi přišlo, že někdo musel přijít vo rozum. Ale nakonec musim uznat, že je to asi nejlepší cover z celýho alba. Biebrovi natrhli ánus jak jeho kdysi dávno jeho nigga bodyguárd a pak nevěděl, jestli má hemeroidy nebo menstruaci. Issues fakt válej. The maine, jedno slovo- nuda. Nudnej cover, nudnej originál. Je to jak násobení jedničkou. Payphone se taky nedá poslouchat. Cover Paradise od Coldplay zní spíš jako kdyby kastrát Krek Ouvejs šel na karaoke. Běs. Ani TWA se nějak nepředvedli, což je škoda. A to ass back home. Škoda mluvit.
Volové, dávám 55%. Kvůli debilním originálním songům, most mainly. Zrůdná popkultura je zrůdná. Covery mám ráda, ale kurva, neřikejte mi, že člověk, co poslouchá hardcore musí ještě poslouchat tyhle mrdanice z rádia? Vyhejbám se tomu jak čert kříži. Takže Fearless, myslete taky trochu.
